Diktát byl proveden, zapomeňte. Tak lze ve stručnosti přeložit „poselství“ takzvané Evropské rady, tedy summitu premiérů členských zemí, které mělo uzavřít mnichovanskou kapitolu migrantského sociálního experimentu.

Vše dopadlo, jak jsme od počátku předpokládali – a jinak to ani být nemohlo: Povinné kvóty pro „přerozdělení“ migrantů nadiktovali odbojným zemím střední Evropy ministři vnitra – a kancléřka Merkelová si nad tím jen následující den mohla umýt ruce, protože tady již veto nehrozilo. A naši „hrdinové“ se před ní opět plazí.

Trapné mlčení

Slovenský premiér Fico svolal ještě těsně před summitem schůzku „odbojných“ znásilněných zemí, aby se zeptal, zda ho podpoří v jeho pokračujícím souboji s německo-bruselskou hydrou. Odpovědí mu byly rozpaky a mlčení.

Takže si premiéři a prezidenti jen nacpali břicha opuletní bruselskou večeří – a pak, jako by se nechumelilo, se už „věnovali se tomu důležitějšímu“. Tak pravil o této stínohře velmocenského diktátu již během zasedání hlavní český vládní kolaborant, takzvaný Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

Při tomto nechutném představení šlo především o jediné: Vytvořit zdání, že hluboké rozpolcení EU na diktátory a ovládané, které násilí vůči třem „zemím visegrádské skupiny“ a Rumunsku tak nezapomenutelně drsně demonstrovalo, vlastně ani nebylo. Jenže ono bylo – a důsledky se teprve narodí.