Mezi desítkami a stovkami dopisů v naší redakční poště se občas objeví některý výjimečný. Jeden takový jsem před pár dny opět zaznamenal. V první chvíli mě nepotěšil. Přesto ho však pokládám za tak důležitý, že jsem se rozhodl věnovat mu naše občasné nedělní setkání.

Ne že by ostatní dopisy – téměř všechny – nebyly zajímavé. Čtenáři Protiproudu jsou již z definice lidé se samostatným myšlením a rozhodnou-li se nám psát, mají k tomu vždy dobrý důvod. A pro nás jsou jejich reakce, názory a připomínky nejen důležitou zpětnou vazbou, ale obvykle také inspirativním zážitkem.

Nehledejme jiné země, „ve které je to pro našince lepší, když už to nemohou vydržet“. Ta naše je nejlepší. Je, byla a bude. Kdo jednou uteče, bude utíkat pořád. Ne před „poměry“. Před sebou. Naše země je naší vlastí již po tisíc let.

Na všechny se snažíme reagovat, přestože náš nevelký počet a chabé síly někdy neumožňují odpověď okamžitou. Některé listy s obecnější platností ostatně zařazujeme do rubriky Z očí do očí, na kterou lze kliknout hned na hlavní stránce vpravo nahoře – a jsme rádi, že je oblíbená a navštěvovaná.

Hlavní je správná orientace

Upozorňujete nás na spousty témat, jimž bychom se podle vás měli věnovat. Řadu z nich využíváme, v převážné míře se však obvykle týkají právě probíhajících událostí, respektive nepravd a mystifikací, které o nich přináší hlavní mediální proud (mainstream). Ale naší strategií je nenechat si diktovat mainstreamem agendu. Jistě si všímáte, jak často jedna událost překryje druhou a na tu původní – právě pro její důležitost – má veřejnost rychle „zapomenout“.