Před sedmdesáti roky skončila Druhá světová válka. Devátého května Rudá armáda osvobodila Prahu bránící se takřka s holýma rukama proti zbytkům dokonale vyzbrojených a vycvičených německých nadlidí. Šest let protektorátu Čechy a Morava bylo toho dne u konce. A skupinky místních kolaborantů v médiích a politice právě na čas ztratili svou dobře placenou práci.

Absurdní drama

Válka tak symbolicky skončila tam, kde fakticky začala: v hlavním městě českého státu, první země, kterou Hitler okupoval – se souhlasem našich tehdejších západních spojenců, Francie a Velké Británie. Prohlásili jsme je tehdy oprávněně za zrádce. Když Vůdce napadl i je, stali se z nich opět naši spojenci. Tak nám to – s jistými kolizemi – vydrželo až do konce války.

Několik let poté, po komunistickém sametovém státním převratu v roce 1948, se z našich západních spojenců/zrádců/spojenců – opět stali naši nepřátelé. Naším spojencem byl Sovětský svaz, jejich nedávný válečný spojenec. Několik desetiletí poté, po sametovém státním převratu v roce 1989, zespojenců/zrádců/spojenců/nepřátel – včetně někdejších německých okupantů a protektorů – už zase byli naši spojenci a přátelé.

A z Ruska (nástupce zaniklého osvoboditele, Sovětského svazu) – se prozměnu zase stal náš nepřítel. Protože naši spojenci/zrádci/spojenci/nepřátelé a okupanti/spojenci a přátelé využili uvolněné značky a založili v Evropě další Sovětský svaz, asi že toho předchozího si – narozdíl od nás a Rusů – po válce neužili. A odpíraného chleba největší krajíc. Jenže Rusům se do další totalitní utopie podruhé nechtělo – tak jsou z nich momentálně opět naši nepřátelé.

Pokud to někomu připadá jako nesmyslné (a nudné) patafyzické drama z pera majitele pražského letiště Václava Havla, není tak daleko od pravdy. S tou výhradou, že absurdní realitu za něj napsali jiní a on jen – nepříliš nadaně, ale o to loajálněji – historickou předlohu opisoval. S tím rozdílem, že současný protektorát, v němž po krátké epizodě státní a národní svobody z devadesátých let opět spočíváme, má obrácený vektor: Nesměřuje ke konci válečných hrůz, ale k jejich obnovení.