V České republice vzniká nová politická strana. Dala o sobě vědět symbolicky 9. května, v den výročí konce Druhé světové války. Už několik týdnů předtím se o ní ale šuškalo. Předcházely tomu poměrně překvapivé události na „alternativní“ politické scéně. Například nepříliš vyjasněný důvod k ukončení předvolební spolupráce mezi neparlamentními „Konvičkovci“ (Blok proti islámu) a parlamentními „Černochovci“ (Úsvit – Národní koalice).

První autentická alternativa

A také vzájemně se popírající informace o kontaktech mezi nimi a vycházející hvězdou německé politiky – první skutečně eurokritickou a protimigrantskou formací Alternativa pro Německo (AfD). Ta je po posledních zemských volbách (a dokonce i v průzkumech) již třetí největší politickou silou v zemi. A pro nás je zajímavá i něčím dalším – naprosto dosud neznámým a unikátním.

Devátého května vykopali "Apači" válečnou sekeru a vydali svůj „manifest“. Je možné o něm pronášet nejrůznější soudy, mít výhrady k té či oné formulaci – ale záměr je vyjádřený poměrně jasně

V čele její silné bavorské zemské organizace je totiž Petr Bystroň. Čech, který zde zakotvil ještě před pádem Železné opony, se pokládá za politického žáka Václava Klause a přál by si, aby AfD směřovala tam, kam náš „otec transformace“ (a po léta jediný autentický evropský státník, který se nebál oponovat Bruselu) původně nasměroval „svou“ ODS. Bystroňovi se podařilo přesvědčit českého exprezidenta, aby se zúčastnil kampaně AfD před zemskými volbami a nedávno vystoupil dokonce na sjezdu AfD jako hlavní host-řečník.

Přenášela to tamní „čtyřiadvacítka“, takže nehrozil „sestřih“ – a kdo viděl, možná neuvěří. Aplaus, který Václav Klaus svým projevem v Německu sklidil, snad u nás nezažil ani v dobách své největší slávy – kdy ještě ODS byla hlavním tahounem veleúspěšné transformace. Nemělo by význam utrácet marná slova o tom, jak doma není nikdo prorokem, kdyby to tak bezprostředně nesouviselo s naší aktuální situací. Dějí se vskutku věci pozoruhodné.