Petr Hájek: Naši milí mohamedáni jsou trénovaní. Vraždí na zlatou

Nerad ruším banalitami od sledování vzrušujících zápolení velkých firem, reklamních agentur, kolotoče astronomických peněz a politických kampaní, kterým se kdovíproč stále ještě říká Olympijské hry. Média nám je ordinují, jako by náhle na světě nebylo nic jiného.

Jenže ono je. A tak si právě lámu hlavu nad jednou záhadou, která skrývá otázku o zápolení, jež naopak televize, rádia a noviny za báječná sportovní klání "družby národů" zjevně nepokládají. V našem zápase bez pravidel totiž nejde o medaile, ale o život

Není vůbec jisté, kdo je pro nás nebezpečnější: Sériově vraždící muslimové v evropských a amerických městech, nebo oficiální média, která se „merkelovsky“ usilovně snaží hrdlořezy krýt a jejich donedávna v Evropě neznámé krvavé orgie společně se zkorumpovanými politiky a "významnými osobnostmi" bagatelizovat?

Včera se zase jeden voják Alláhovy invazní armády v belgickém Charleroi pokusil rozsekat mačetou policistky přímo před jejich hlavní stanicí v centru města. Aby nebylo pochyb (jako bylo večer před tím ve Francii) raději při tom co nejhlasitěji volal již tak důvěrně známé „Mám vás rád!“ (arabsky Alláhu akbar!)

Příprava na „podvolení“

Další policista ho sice neopatrnou manipulací se zbraní zastřelil, než stačil dílo dokonat, ale zpravodajské servery opakovaly agenturní mantru „motiv činu není znám“. Česká televize proto v hlavním zpravodajství zařadila informaci o nedokončeném masakru raději až po osmnácti minutách a věnovala jí patnáct vteřin. Pro jistotu Železný moderátor, připustil, že „neznámý muž“ při činu „volal arabsky bůh je veliký“, protože populární Alláhu akbar je už asi příliš ohrané a možná jsou ještě tací, kteří si to do souvislostí s muslimy vraždícími vpravdě olympijsky (bezkonkurenčně na zlatou) nedají.

Prostě: Výuka ovcí před Verdunem. Právem určených na jatka budovatelů Nového světového řádu, kteří jeden ze svých zvláště obscénních karnevalů právě slaví v Riu de Janeiro.

Na úvodní otázku je tedy jednoduchá odpověď: Vyjde to tak nastejno. Muslimští teroristé přicházejí, aby si nás podrobili. Okázalým vražděním zatím dávají spíše jen „symbolicky“ najevo jak své odhodlání, tak postoj k nám, milým „nevěřícím psům“. Současně však poctivě a přesvědčivě demonstrují, co nás „nepřizpůsobivé“ v budoucím evropském chalífátu čeká.

Jejich mediální spolupachatelé pak kryjí ty, kteří jim dokořán otevřeli (a dále otevírají) brány našich zemí, hranic zbavených. Dezinformacemi, zamlčováním a glorifikací propagandistů, pracovitých Alláhových dělníků typu mediálního (takzvaně katolického) kněze Tomáše Halíka a jeho kompliců, nás ženou pod mačety, samopaly, náklaďáky a výbušná zařízení invazních jednotek. Je to systematická příprava na naše „podvolení“. Kdo neví, co se tím myslí, nechť si otevře článek pod obrázkem.

Čarodějovi učni

Šéf nacistické propagandy Joseph Goebbels vcelku úspěšně a poměrně dlouho vystačil se základní poučkou, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Je jinou pravdou dějin, že nakonec neskončil nejlépe ani on, ani jeho šéf, slavný předchůdce Angely Merkelové v kancléřském křesle. V tom ale žádná velká útěcha není. Lži, opakováním přetvořené na „pravdu“, totiž mezitím stály utrpení a životy nespočetných zástupů lidí všech zemích světa. Ale „kdož by se vzpomínkou týral“, že?

A tak jeho dnešní dědicové a učni z hlavních médií svou nápodobou „mistra lží“ připravují po úspěšné premiéře aktuální „remake“. Jen to dělají zatím na hodně primitivní úrovni, spoléhajíce na to, že moderní technologie a široký záběr (dvacet čtyři hodin denně z mnoha zemí, obrazovek, rádií a novin současně) jejich neschopnost vyváží.

Tady vám, moji milovaní, představuji své dva nové ministranty. Trošku upravíme liturgii, tak abyste nebyli moc překvapení. Těším se moc na vánoce (mimochodem je budeme slavit také jako připomenutí svátku kamenování satana v Kábě), neboť mi chlapci přislíbili pomoc v kuchyni. Já se přiznám, že nedokážu živému kaprovi uříznout hlavu. Ministranti se mi pochlubili, že to je to nejmenší a zvládnou to prý i skoro se zavázanýma očima.

Proto se už ani nikdo příliš nevzrušuje, že devatenáctiletý Somálec s norským pasem ubodal ve středu v Londýně starší ženu a další zranil. Něco při tom prý vykřikoval, ale „nebylo mu rozumět“. Zaútočil „shodou okolností“ nedaleko od místa předchozího „slavného“ masakru. Policie ho sice zneškodnila („shodou okolností“ právě probíhalo ve městě rozsáhlé protiteroristické cvičení – právě tak jako v předchozím případě) a zatkla.

Média po ničem nepátrala (už dávno po ničem podstatném nepátrají), jen oznámila, že šlo nejspíš o další případ „epidemie s terorismem nesouvisejícího šílenství“, která se Evropou šíří nejméně tak rychle jako žloutenka po Brně a okolí: Prostě byl to samozřejmě cvok, žádný terorista. Nemocí „šílených volů“ (narozdíl od krav) se ale Evropská komise navzdory platnému antidiskriminačnímu zákonu určitě zabývat nebude.

Syndrom Sekera

Vzápětí v baru ve francouzském Rouen, kousek od místa, kde před pár dny muslimové podřízli katolického kněze, zemřelo v sobotu nad ránem třináct lidí, dalších šest je zraněných. Svědkové sice tvrdí, že šlo zcela zjevně a nepochybně o výbuch trhaviny (všechno létalo z baru výlohami ven včetně nábytku), a proto mediální zpráva zní: „Policie popřela původní spekulace, že na místě nastal výbuch. Hořet začalo pravděpodobně od svíček na narozeninovém dortu.“

Tak naléhavě nás teroristé v médiích ujišťují, že nešlo o teroristický útok, že můžeme téměř s jistotou tvrdit opak. Například zmíněná Česká televize tomuto „smolnému incidentu s narozeninovým dortem“ rezervovala několik minut v témže vysílání, v němž muslimskou mačetou napůl rozsekaným policistkám věnovala pouze zmíněných patnáct vteřin. A už vůbec zamlčela, že údajní „narozeninoví hosté“ byli „shodou okolností“ Arabové.

Že na to nezáleží? Jakpak ne! Co má muslim co dělat v nočním baru, když – Alláhu akbar! – se nesmí dotknout alkoholu? Leda, že by to už byli ti „zvlažnělí“, kteří se tak zhruba za čtvrt tisíciletí prý začnou podobat současným křesťanům, takže se pak mezi námi skvěle asimilují – a do té doby s jejich vražděním musíme mít prostě svatou trpělivost.

S touto politicky korektní vírou se nesvěřil Lidovým novinám ledaskdo, ale přímo hlavní sponzor českých lidovců (věrností k pravému Bohu již dávno příkladně pokrokově zvlažnělých), miliardář s příznačným jménem Sekera. Když takhle mluví filosofující developer, měli bychom se nad tím asi vážně zamyslet. Nejde nakonec v těch muslimských vraždách opravdu ještě o něco úplně jiného?

Syndrom kopyto

Připomeňme totiž, že onen takřečený nomen omen Sekera (korupčními podezřeními proslavená „peněženka“ křesťanské strany místopředsedy vlády Bělobrádka) je současně sponzorem již zmíněného duchovního obra Tomáše Halíka. Jak by ne, obr k obru sedá. A tento náš slavný rodák, ověnčený významnými (zednářskými) cenami (s mnohamiliónovými šeky jako přílohami), má ušlechtilou vášeň, která Sekerova slova potvrzuje kopytem:

Svůj vzácný čas filozofa-milionáře tráví na pražském Letišti Václava Havla (to je zřejmě také nějaký milionář, když má letiště) – a vítá a vítá, že by to ani kolegyně Angela neuměla lépe. Převzal po ní prostě loajálně „americkou štafetu“, když ona už kvůli stále více a více rozzuřeným Němcům a Němkám, znásilňovanými a vražděnými muslimskými přáteli, si už tuto kratochvíli musí před volbami odepřít. Dcera „rudého pastora“, se mu jistě za tuto službu revanšuje zase nějakou další cennou cenou.

Allahu akbar, děvenko, vítej na letišti Václava Havla. Takhle bílýho pána jako jsem já tady za pár let už ani nepotkáš. Tak si týhle chvilenky važ a dobře si mne zapamatuj, abys jim mohla - až budeš mít další sestřičku nebo bratříčka - vyprávět, jak tohle původní obyvatelstvo vypadalo.

O to však tolik nejde, to ať si kolegové vyřeší mezi sebou podle proslaveného mustru „Zvládneme to!“. Pro nás hloupé a nepatrné je na tom zajímavé něco jiného: Velký Tomáš v zeleném ornátu, barvě mohamedánů (půjčil mu ho asi předseda Zelených mladý Stropnický), vítá na Havlově letišti přilétající muslimské bratry. A v tom – tu máš, čerte, kropáč! Tohle by nevymyslel snad ani sám Velký Dramatik:

Jiná záře nad Kladnem

Kladno je od letiště milionáře Havla, co bys kamenem dohodil. A co čert nechtěl, zrovna tam před pár dny propukla epidemie „šílených volů“ na našem území. Nějaký nešťastný nakaženec mírumilovnou muslimskou ideologií s nožem v ruce ohrožoval náhodnou kolemjdoucí a nevsunul jí mezi žebra svůj ocelový nástroj lásky (měli bychom je v kuchyních nařízením EU co nejdříve omezit) jen proto, že byl vyrušen nějakými xenofobními a netolerantními extrémisty.

Jak později konstatovala mluvčí městské policie paní Nováková, dohromady se nic nestalo. Pro jistotu po něm sice policie formálně zapátrala – asi aby si ocílkou nakonec neublížil – ale pátrání prý „k nalezení útočníka nevedlo“. Jakýpak útočník, když nikoho neohrozil?

Ostatně tento neznámý muž snědší pleti s plnovousem byl jistojistě Čech a vlastně svým nožem se zhruba dvanácticentimetrovou čepelí (co je to proti mačetě?!) ani nikoho neohrožoval, pouze provolával populární song, který jistě brzy vyhraje soutěž Eurovize: Alláhu akbar!. Později se navíc zjistilo, že v ulici Josefa Hory před divadlem nejprve odcizil pětatřicetiletému muži z lavičky mobilní telefon, který po menší potyčce s okradeným zahodil do parku. No prostě „psychicky narušený“ spořádaný občan.

Jinak nic. Dokonce ani nikoho nezavraždil, tak co se o tom vůbec bavit? „Potom se dal na útěk do areálu bývalých hutí Poldi,” vysvětlila miloučká policistka Nováková.

Jen pár dnů poté jednu takovou belgickou Novákovou mačetou napůl rozsekal jiný „neznámý muž“. Umřel bohužel dříve, než stačil sdělit „nepochopitelný“ motiv svého činu, doprovozeného stejnou písní, kterou si notoval „blázen“ z Kladna. Co s tím? No co by? Nejspíš to byl nějaký příznivec „pravicového“ vraha Breivika. Ostatně ten Somálec, pomatený vrah z Londýna, měl přece také norský pas.

Všechno je fajn

Zodpovědná média přešla tuto bezvýznamnou epizodu jen drobnou notickou. Jako Česká televize podobnou drobnost z Belgie. Všechno je totiž v pořádku:

Katolický kněz Halík vítá na Havlově letišti muslimy, v Riu začaly Olympijské hry, svátky bratrství mezi národy, rasami a náboženstvími. Největšího aplausu se proto při zahájení dočkala „výprava ne-státu“, reprezentující migrantské invazní jednotky. Státníci i diváci dojetím plakali.

Příští týden se ochladí, pak se zase oteplí. Sinice na koupalištích nehrozí! Olympijská centra na Orlíku a dalších místech plní tisíce lidí. Na dálnici D1 havaroval kamión, jezdí se jen v levém pruhu, tvoří se kolony.

Nad Kladnem se rozlily první paprsky rudo-zelené záře.

Kopytem sem, kopytem tam.