To se nám to dějí zázračné věci v té naší „společné evropské chatrči“ bez dveří a s vymlácenými okny! Báječní migranti, které kancléřka Merkelová opakovaně pozvala do Německa, už asi tak vítaní nejsou. Bavorsko zavírá hranice, stejně tak Rakousko a Slovensko. Jen česká vláda se zatím tváří, že se nic zvláštního neděje a policisty posiluje na hranicích pouze symbolicky. A kdože ji za nicnedělání chválí? Vskutku zázrak v přímém přenosu: Vzrušením náhle probuzený Karel Schwarzenberg!

Maďarsko dokončilo plot a jeho hranice hlídá armáda (na pomoc mu právě z Německa vyrazily „bratrské armády“ NATO). Srbsko zase prohlašuje, že pokud budou Maďaři migranty vracet, žádného zpět nevezme – a rovněž nasadí armádu. Vznikne tak pěkný kotel roztápěný z obou stran. Palivo dodávají, jak je v „regionu“ historickým zvykem, především Němci a jejich „osa“ Berlín – Řím – Paříž, jež stále drží krycí označení „Brusel“.

Má to historickou logiku. Evropská unie přece vznikla proto, aby byl mezi státy na kontinentě zachován mír. Jenže ten – jak říkal svého času jeden světoznámý německý kancléř – musí být nejprve vybojován. A kdo se nepodřídí...

Vyděšená kavárna

Hlavní česká média nyní žasnou: Jestli ona není nakonec přece jen nějaká migrantská krize? Dosud si přitom kladla úplně jiné otázky:

Máme vítat „běžence“ chlebem a solí, zpěvem pionýrských sborů na nádražích, tak, jak nám, zaostalým „buranům z východu“ to předvádí „vyspělé demokratické“ Německo, náš vzor Na věčné časy a nikdy jinak?