Prezident Zeman vstoupil jako obvykle razantně do jednoho z vrcholů své letošní politické sezóny. Paradoxně právě ve chvíli, kdy je formálně na dovolené, zahájil kampaň za své znovuzvolení. Při tom jen tak mimochodem demonstroval dva důležité aspekty naší reality: S „pražskou kavárnou“, politickou stranou, která chce vládnout bez voleb, lze pracovat jako s cvičeným psíkem. A zájmy Washingtonu nemusejí být vždy tím, co o nás rozhodne.

Obojí bychom neměli zapomenout, až odezní aktuální bombardování Pražského hradu z virtuální artilérie a dálkově řízených „dronů“ korporátních médií, která uprostřed veder a prázdninového nezájmu rekreující se veřejnosti připomínají americké „nálety“ na pozice ISIL: Obrovský rachot, výsledek žádný. Samozřejmě, že zapomeneme. Ale on nám to Miloš Zeman zase včas připomene. Svou karavanu uvedl do chodu. Virtuálně.

Dvě a dvě jsou čtyři

Uprchlická vlna se valí už i na Českou republiku a vláda vůbec neví, co s tím. Odjela raději na prázdniny. Policisté mezitím běhají za ilegálními imigranty (tedy donedávna normálními kriminálními živly), aby je umístili do sběrných zařízení, odkud tito prchají, protože kvůli tomu přece na celoživotní dovolenou k bohatým strýčkům do Evropy nepřijeli.

Poznamenejme, že každý imigrant podle posledních údajů stojí daňové poplatníky  zhruba třicet tisíc euro ročně. Vynásobme to 27 korunami a ty ještě nějakými nejméně pěti šesti  tisíci, které u nás jen letos „ubytujeme“ a jsme na nějakých pěti miliardách korun. Kolik že to dluží „sběrná zařízení“ pro opuštěné děti zvané Klokánek, které stát nemůže oddlužit, protože na to údajně nemá?

Prezident si toho bystře povšiml a přidal ještě názor vyjadřující mínění zhruba osmdesáti procent naší veřejnosti: Tihle lidé zde nemají co dělat. Jsou to normální zločinci, kteří vědomě porušují naše zákony. A pokud se jim nelíbí ve sběrných táborech, mají odejít tam, odkud přišli. Dvě a dvě jsou čtyři.