Pokud jste si v úterý chtěli zajít na svůj oblíbený Guinness do některé ze zdejších irských putyk, aniž byste si předem rezervovali místo u stolu, pak jste měli nejspíš smůlu. Hlava na hlavě, dovnitř jste se nedostali. Důvod? 17. března slavili u nás žijící Irové svátek hlavního patrona irského národa sv. Patrika. A protože i moderní Irové se od duchovního světa svých předků neodklonili o nic méně, než jiné evropské národy (i církev v Irsku je oproti mediálně vžitým představám podobně liberální, jako například v Německu), omezuje se připomínka tohoto energického misionáře na zeleň, jetelový trojlístek a na to dobré irské pivo. O co plnější hospody, o to prázdnější kostely.

Svatý Patrik by zaplakal

Dnes se však nelze spolehnout ani na to, že sv. Patrikovi bude vzdána patřičná úcta pod hlavičkou církevní autority. Letošního Pochodu ke cti sv. Patrika, nejstaršího veřejného procesí v USA (první se konalo v roce 1762, tedy 14 let před vyhlášením Deklarace nezávislosti), se přes protesty mnoha katolíků poprvé účastnila delegace irských homosexuálů. Jejich začlenění do oficiálního seznamu účastníků neschválil jen starosta města, ale i newyorkský kardinál Timothy Dolan, který nad pochodem převzal záštitu. Jménem sv. Patrika se tak dnes zaštiťují lidé, proti jejichž protipřirozenému životnímu stylu tento misionář sám vystupoval, když čelil hříchu sodomie v pohanském starověkém Irsku.

Mučedník zpovědního tajemství

Téhož dne si pak hrstka Čechů, či spíše Moravanů, připomněla život i smrt jiného svědka víry, který byl, na rozdíl od sv. Patrika, pro věrnost Kristu umučen. Jmenoval se Jan Sarkander. Když jej papež Jan Pavel II. před dvaceti lety svatořečil, vyvolal tento krok na české náboženské scéně nemalé pnutí. Je pravda, že ze strany papeže, jenž tolik usiloval o to, aby se v Církvi prosadila mentalita do té doby z věroučných důvodů odmítaného ekumenismu, bylo svatořečení tohoto holešovského kněze překvapením. Proč?

Sarkander zemřel následkem mučení, nařízeného tehdejší protestantskou šlechtou. Jen proto, že tento statečný kněz odmítl vyzradit zpovědní tajemství. Sarkander nebyl zdaleka jediným katolickým mučedníkem českých zemí v předbělohorské době. Až vypuknou letošní „oslavy“ šestisetletého výročí od upálení Mistra Jana, najde se asi jen málo lidí, kteří si vzpomenou i na velký počet mučedníků z doby husitské revoluce, následných válek či stavovského povstání. Pronásledování českých katolíků v období husitských Čech patřilo mezi největší náboženská pronásledování v celé Evropě, je však přitom ve světě jedním z nejméně známých. Přitom Enea Silvio Piccolomini ve své Historii české napsal, že „není žádné země, která by v naší době vydala více Kristových mučedníků, než Čechy“.

Protože je nejen tato kapitola českých dějin většině Čechů, Moravanů a Slezanů do značné míry vlivem liberální historiografie neznámá, přinášíme životopisnou črtu Ignáce Pospíšila, věnovanou umučenému svatému Janu Sarkanderovi.