Přibližujeme se dnem za dnem, týden za týdnem k fatální válce, která rozmetá náš svět, nebo se nic významného vlastně neděje a zbytečně vše dramatizujeme? Spojené státy dělají co mohou pro to, aby se realitou stala první možnost. Významná část evropských politických a mediálních elit doufá v to druhé. Někteří dokonce tvrdí, že ještě nejsme ani ve fázi „druhé studené války“.

Při občasných návštěvách z Bruselu se tuto „pohodovou verzi“ snaží české veřejnosti implantovat občané milionářského bruselského lidu, zvlášť úporně třeba Jan Zahradil (ODS). Jeho stranická družka Miroslava Němcová ve svých stále hysteričtějších vystoupeních v ČT a spol. se naopak tváří, jako by horká fáze války měla přijít každý den. Pro budoucí poválečné rozdělovače funkcí – v jejichž přežití, stejně jako ve své, zjevně naivně věří – si zřejmě již teď chce vybudovat patřičné „zásluhy“. Spolu s celou pražskou havlistickou kavárnou, v níž se už dávno vedení této hasnoucí strany rozplynulo jako příslovečná kostka cukru.

A protože tyto „elity“ jsou pupeční šňůrou (a dolarovody) napojeny na zdejší ambasádu Spojených států – a současně ovládají mediální mainstream – je vcelku pochopitelné, že „loajálně“ prosazují americký zájem na válečném konfliktu daleko od pobřeží USA. Je to vlastně stále stejné. Ve zdejších poměrech se váleční propagandisté již po desetiletí nemění. Jednají s tradiční goebbelsovskou či bolševickou zarputilostí – podle toho, ke kterému z protektorátů mají založením blíže. Proto viděno z České republiky se mediálně zdá, že válka s Ruskem již začala. A není omluvou, že tito pražští „salónní Američané“, kolaboranti z principu, si vůbec neuvědomují, s čím si hrají. Jenže svět je naštěstí trochu větší než havlistická Praha. A žijí (a umírají) v něm také normální lidé.

Míříme ke třetí světové válce

Zřejmě nejvýznamnější současný německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass, odešel před pár dny na věčnost. V posledním rozhovoru, který několik týdnů před smrtí poskytl španělskému deníku El País, zde však zanechal cosi podstatného: