Česká vláda je v plném tréninku. Většina jejích členů sice nadále předstírá, že migranty do naší země nepustí, ve skutečnosti však připravuje „vedlejší stezky“, které umožní splnit projekt vypracovaný Velkým bratrem zpoza oceánu: naředit národní komunity, vytvořit novou rasu (euro-negroidní hnědou), zlikvidovat historické státy Evropy – a tak „starý kontinent“ konečně ovládnout.

Soudruzi ministři si však uvědomují, že už stačí poměrně málo, aby se česká společnost z pohodlného posedu na kanapi opět postavila na nohy a vypochodovala do ulic. Tak ji zatím pouze tréninkově testují, jakou zátěž ještě unese, než naplno vypukne „běh o život“.

Za pomoci „neziskových organizací“ napojených na penězovody z našich daní (buď přímo ze státního rozpočtu, nebo přes Brusel), s nimiž se nyní rozhodla spolupracovat již zcela otevřeně (proč se tyto organizace jmenují „nevládní“ je tak stále více záhadou), připravuje salámovou metodou to, co se zatím nepodařilo čelním útokem: definitivně změnit etnické a národnostní složení českého státu.

Zvací dopis

Velký bratr totiž ztrácí trpělivost a nemíní už dále čekat. Uspořádal proto summit šéfů států „Východního křídla“ NATO, který měl jediný účel: Legalizovat přítomnost „bratrských armád“ na území států, jež se zatím chovají nevycválaně, jako by si myslely, že snad ještě mají nějakou suverenitu. Prezident Zeman se tomuto skandálnímu „rokování“ sice obloukem vyhnul, neunikl mu ale socialistický předseda parlamentu Jan Hamáček.

Výsledkem byla rezoluce o takzvaném posílení východních hranic NATO a „sdílené odpovědnosti“ (Leonid Brežněv tomu méně pokrytecky říkal „omezená suverenita“). Spisovatel Lubomír Mann výsledek vcelku trefně charakterizoval slovy: