Schyluje se v Evropské unii k válce Západu proti Východu? Napohled to tak vypadá. „Majitelé EU“, především lídři Německa a Francie, vypouštějí čím dál drsnější výroky na adresu zemí střední a východní Evropy, vlády těchto zemí zase nabírají čím dál bojovnější tón ve svých reakcích na výhrůžky. Čím to, že vždy pokorní, shrbení a bezmezně loajální soudruzi z „nejpokrokovějšího seskupení států na světě“, jak si říkají, náhle nemohou nalézt společnou řeč?

Je to jednoduché. Do téměř vzorně „politicky aseptického“ prostoru, ovládaného formálně Bruselem, ve skutečnosti však Německem a Francií, opět proniká nákaza projevujících se přirozených zájmů občanů národních států – tedy reálná nikoli předstíraná politika. Zatímco se již zdálo, že po smrtících „deratizačních“ vlnách „nových evropských hodnot“ je politika definitivně mrtvá, mršina se začíná cukat. A zděšení „genosen“ z toho brunátnějí.

Vůdce v sukních

„Není možné, aby někdo říkal, že to není jeho starost. My všichni jsme Evropa, musíme postupovat společně," dala se opět slyšet kancléř Angela Merkel. „Státy se musí podělit o odpovědnost za uprchlíky, kteří zde žádají o azyl," vysvětlil stále ještě bez historicky známého řvaní současný evropský diktátor v sukních. Vyhrožování chytře nechal na jiné sukni z bývalé společné německé vlasti, rakouské ministryni vnitra Johanně Miklové-Leitnerové: Kdo prý si nevezme ilegální imigranty, nelegalizuje je a nedá jim lásku a péči, nedostane evropské dotace. Tím se míní peníze i z našich daní, které posíláme do Bruselu, aby nám z nich část velkoryse vrátil. Má to kuchyňskou logiku:

Vždyť zatímco Německo se (z vlastní vůle) musí starat o statisíce žadatelů o azyl, země „východu EU“ odmítají (z vlastní vůle, na kterou ovšem nemají nárok) přijímat těch než pár tisíc či desítek tisíc ročně, které jim pro první čas „vůdce“ určí. My totiž, paní kancléři, neříkáme, že to není naše starost. Právě naopak. Jen nám začíná pomalu docházet, že „my všichni“ nejsme německá Evropa. A to je samozřejmě skandál.

Tihle velcí vůdci – ať v sukních či kalhotách – si s námi jen hrají. Bojí se už také své vlastní veřejnosti. A v rámci toho chtějí na nás přehrát své vlastní problémy, které jejich zemím způsobili oni i jejich předchůdci