Jenže kdyby situace příznivá pro obnovení české samostatnosti opravdu nastala, rychle by se ukázalo, že nevíme, co s ní. A že to neví ani česká vláda.

Petr Mach kdysi napsal hezkou knížečku "Jak vystoupit z EU". Je koncipována přehledně a zajímavě, nicméně celá se týká průběhu různých jednání a doporučuje, jaké smlouvy by měly být uzavřeny.

Jenže ono nejde o smlouvy. Bez ohledu na počet podepsaných papírů je skutečností, že Česká republika je zoufale nepřipravená. Kdyby zítra oznámila v EU že končí, zůstane opuštěná, bezradná, a bude bezbranným terčem sankcí či jakéhokoliv jiného aktu pomsty. Není pak divu, že obyvatelé – i když v EU spokojeni nejsou – by raději hlasovali pro setrvání než pro odchod za takovýchto podmínek. A když vláda vidí, že veřejné mínění není příznivé odchodu, nemá důvod jej připravovat. Kruh se uzavírá.

Jenže EU se také může rozpadnout bez našeho přičinění. Nebo se může změnit tak, že okamžitý odchod bude otázkou života a smrti. Ani na to země připravena není, a vláda nepodniká ani nejmenší pokus to změnit. Stejně jako se nezačala včas připravovat na epidemii. A jako nedělá nic, i když ví, že na řeckou hranici útočí statisíce nájezdníků, kteří mohou během pár dnů dorazit na naše území. Jako by bylo vládní tradicí, nepřipravovat se nikdy na nic (kromě čerpání dotací a bojů o rozpočty).

Jenže ono se toho může stát hodně