Jednou z hlavních příčin, proč západní civilizace dokázala ubránit sebe i svět před totální převahou Islámu (byť se to možná stalo jen dočasně) byla její racionalita, víra v pokrok a empirická věda. Odvahu či hlubokou oddanost vlastním hodnotám měli i jiní, přesto neuspěli.
Existuje určitá tendence pokládat racionální vědu za protiklad náboženského myšlení, ale bližší pohled ukazuje, že tomu tak není. Ve skutečnosti to byli právě křesťanští (přesněji katoličtí) teologové a filosofové, kdo už od raného středověku připravil myšlenkový aparát a další podmínky pro pozdější rozvoj empirického zkoumání. Byly to kláštery, kde byly objeveny klíčové matematické principy a logické postupy. Od povrchních pozorovatelů někdy slyšíme, že v raném středověku nebylo významnému rozdílu mezi křesťanskou a muslimskou vědou. Ale historik Rodney Stark ukazují, že už tehdy byl rozdíl obrovský. I když byly v obou civilizačních okruzích studovány třeba Aristotelovy spisy, právě na přístupu k tomuto starověkému mysliteli lze ukázat rozdíl. V muslimském prostředí se jej lidé učili nazpaměť, v křesťanském prostředí o něm diskutovali a rozvíjeli jeho myšlenky.
Právě z toho později vzešla drtivá technologická a organizační převaha, která Západu umožnila dočasně ovládnout muslimský svět, zachránit hindskou a buddhistickou civilizaci před vyhubením a vymýtit otroctví z celé zeměkoule.
Připomínám to vše, protože se zdá, že právě v naší době tato tisíciletá vzdělanost upadá. Vyšší třídy, které ji udržovaly, byly nahrazeny byrokratickou „novou aristokracií“. Místo vědeckého snažení se bojuje o granty. Místo zvědavosti po poznání nastupuje orientace na vztahy a na politickou korektnost. Starší vědci jsou trendem vesměs znepokojeni, ale pro mladé je to samozřejmá součást prostředí, ve kterém vyrostli.
A do toho pustošivé tažení politické korektnosti. Nejdřív se staly terčem společenské vědy. Následovaly ty pasáže biologie, které se týkaly inteligence a lidského chování. Potom biologie jako celek, pak klimatologie, fyzika, astronomie… až po „odhalení“, že matematika je zvrhlým nástrojem rasismu a sexismu. A nemylme se, nejde o okrajové hlasy, nýbrž o skupiny, za kterými stojí velké peníze a které mají rozhodující vliv na to, kdo může zůstat příslušníkem vědecké komunity a kdo nikoliv. Tisícům vědců se zatím daří vyhnout se jejich pozornosti a pokračovat ve smysluplné práci, ale prostor se zmenšuje. A nový trend je již vidět na úrovni absolventů vysokých škol. Konec konců, v České republice je ministryní sociálních věcí absolventka nejprestižnější ekonomické školy v Evropě, a má problém s matematikou na úrovni základní školy.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV