Psychologie je fakticky rozdělena do dvou nepropojených světů. Na jedné straně jsou skuteční vědci, kteří zkoumají složité aspekty lidského myšlení a prožívání, organizují experimenty, vyhodnocují data a píšou vědecké zprávy. Na druhé straně „aplikovaná psychologie“, jaká se učí na středních školách a pedagogických fakultách, setkáme se s ní v médiích a v nejrůznějších psychoterapeutických skupinách. Naivně bychom měli tendenci myslet, že ti druzí využívají objevy těch prvních. Ve skutečnosti mezi oběma skupinami neprobíhá žádná výměna informací a ve většině klíčových otázek zastávají obě psychologie přesně opačné názory. Skvěle je to popsáno v knize Kristiny Hoff Sommers One Nation Under Therapy. Autorka postupně probírá názor psychologie na nejrůznější záležitosti lidského života a pokaždé ukazuje, že názor a doporučení vědecké psychologie je zcela jiné než názory psychologů v časopisech a terapeutických centrech.

Mělo by z toho mimo jiné vyplývat, že terapie je téměř vždy neúčinná nebo dokonce škodí. Ale ve skutečném životě to tak dramatické být nemusí. Psycholožka, která je dost citlivá, se po čase oprostí od populárních dogmat a naučí se, na co lidé reagují, takže vlastně nevadí, že prošla nesmyslným školením. A především – činnosti se vykazují, peníze tečou, mnozí pokládají celou psychologii za podvod a nikomu to vlastně nevadí. Kéž by všechny obory fungovaly aspoň takhle.

Nicméně když si člověk uvědomí celou hloubku rozdílu a když si uvědomí, že mezi oběma „psychologiemi“ není jen posun, že jejich stanoviska jsou důsledně opačná, způsobí mu to menší šok.

Něčím podobným jsem prošel před pár týdny, kdy jsem si naplno uvědomil, že existují také dva zcela oddělené dějepisy. Na jedné straně skutečná historická věda, jejíž profesionálové hledají detaily v archivech, porovnávají a sestavují složité práce. Na druhé straně dějepisectví v médiích a ve školách. Opět platí, že obory jsou nepropojené a v řadě případů jsou jejich stanoviska opačná.

Nebylo tomu tak vždy. Ještě v roce 1990 sice existovala tabuizovaná témata (za starého socialistického režimu jich nebylo málo), ale tam, kde se zkoumat smělo, tam se zkoumalo důkladně a poznatky z vědy se opravdu přenášely do popularizační sféry.