Ale vše je zajímavé ještě z dalšího důvodu. Celá kauza je totiž dalším vyvrácením teorie, podle níž to na světě údajně chodí tak, že někdo vymyslí zvrácenou ideologii, pak si ji lidé z nějakých nejasných důvodů osvojí, začnou podle ní postupovat, změní vlastní životy a nakonec zničí celý svět.
Jenže ve skutečnosti tomu bývá spíš tak, že lidé mají nějakou představu o vlastním životě a nějaké zájmy. Hledají ideologii, která by jim to obhájila. Najdou takovou ideologii, začnou se k ní hlásit, ta jim pomůže vše ospravedlnit, začnou své zájmy hájit ještě tvrději, ještě pevněji se drží ideologie… ale vše funguje pouze tak dlouho, dokud je shoda mezi zájmy a ideologií. A platí také, že zájmy byly dříve, ideologie přichází až dodatečně. Podrobněji je to vyloženo v páté kapitole Prolomení hradeb (ZDE).
Havlovští disidenti představovali privilegovanou skupinu, která byla odstíněna od nepohodlí a omezení komunistického režimu. Mohli všechno a v zásadě žádné zákazy pro ně neplatily. Žili si lépe než většina komunistických funkcionářů a platili za to občasným několikahodinovým výslechem, v nejhorším případě pak několika měsíci fešáckého kriminálu. Naučili se pohrdat svými spoluobčany, naučili se jim vysmívat, a naučili se, že pro ně neplatí pravidla. Navzájem se v takovém postoji utvrzovali. Až po mnoha letech si postupně osvojovali neomarxismus, a s ním ty nejděsivější anticivilizační postoje.
A takhle je to pokaždé. Když necháte v chodu systém, který generuje agresivní nafoukané darmošlapy nebo třeba zbabělé ubožáky, ona se už pak najde nějaká ideologie, která zdůvodní, že právě tak to je správně. Nejspíš to nebude ideologie nijak humánní ani jinak pozitivní.
Více o knize Jitky Vodňanské ZDE
(zdroj: petrhampl.com)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
