Chceme-li pochopit jednání současných vládnoucích elit, pomůže nám pohled do historie lépe než většina současných analýz. Doporučuji zejména dvůr francouzských králů ve století před tím, než byla monarchie smetena revolucí. V té době již bylo úplně zapomenuto, že královské dvory kdysi sestávaly z bojovníků. Napudrované paruky, zjemnělé mravy, všudypřítomné intriky, falešné úsměvy, nesmírně nákladné nicnedělání a celé dny trávené únavnými zbytečnostmi. Zatímco ještě o pár století dříve se od velmože očekávala především schopnost vybudovat a řídit vojenskou sílu, a v jiných dobách zase úspěšné hospodaření na vlastních panstvích, v centralizované říši posledních Ludvíků už záleželo jen na tom, kdo si dokáže naklonit krále a jeho blízké.

V europarlamentu jako ve Versailles

Ostatně, zjemnělá etiketa není ničím jiným než okázale předváděnou ochotou přizpůsobit se všem požadavkům, jakkoliv absurdním. To vše nemuselo znamenat, že by královští dvořané byli hloupí či neschopní lidé, jak máme tendenci se dnes domnívat. Obstát v prostředí neustálých intrik – to vyžadovalo srovnatelnou inteligenci jako složitá šachová partie. Nicméně i dvůr složený z poměrně chytrých a dobře školených lidí nakonec nebyl schopen vyřešit žádný problém. Nebyl schopen zabránit ani neustálému zvyšování vlastních nákladů, což nakonec způsobilo hospodářský kolaps celé země.

...dnešní dvory jsou početně větší, marnotratnější a spějí ke kolapsu ještě rychleji.

Lze najít něco podstatného, čím se dnešní euroelity obývající bruselské skleněné paláce, sídla korporací či kanceláře velkých politických stran, liší od tehdejších ludvíkovských dvorů? Snad jen tím, že dnešní dvory jsou početně větší, marnotratnější a spějí ke kolapsu ještě rychleji. A nenamlouvejme si, že je nějaký rozdíl mezi „státní“ a „soukromou“ byrokracií – fakticky se jedná o stejnou sociální vrstvu se stejnými pravidly, jejíž příslušníci chodili do stejných škol, mají stejný kulturní vkus, navštěvují stejné restaurace a uzavírají sňatky převážně mezi sebou.

Hipster jako pastýřka po 250 letech

Naštvaná matka Eva Hrindová ale nedávno upozornila na ještě jeden zajímavý aspekt. Všimněme si, jaký byl vztah francouzských dvořanů k zemědělským dělníkům. Částečně jimi pohrdali, částečně je nenáviděli, a trochu se jich báli. A zároveň jimi byli fascinováni.  Na královském dvoře jste mohli najít napodobeniny pastýřů a pastýřek, příběhy o nich nebo třeba divadelní představení – vznešená dáma ke své róbě přibrala napodobeninu nějakého zemědělského nářadí, zpravidla vyrobenou z drahého kovu. Být pastýřkou bylo in. Samozřejmě, že žádnou z těch vznešených dam by ani na okamžik nenapadlo strávit pár měsíců na statku, pást husy, jíst lidovou stravu, spát na seně a sbližovat se s čeledíny (zkrátka užít si romantiku ve skutečnosti).