Některé společenské trendy jsou početně tak malé, že je nedokáže zachytit žádná statistika. Přesto jsou zajímavé.

Za posledních několik měsíců se mi už potřetí stalo, že jsem mluvil s nějakým mladým mužem, který se zajímá o politiku, má slušný rozhled a že mi ten muž sdělil, že hrdinou jeho dospívání byl Martin Konvička. Že ho sledoval se zatajených dechem, obrovským obdivem a že Martin Konvička zásadním způsobem ovlivnil jeho pohled na svět, na politiku i na to, co je statečnost. Jeden z těch tří mladých mužů má našlápnuto na kariéru ve velké politické straně.

Ne, Hampl takovým inspirujícím hrdinou není. Já jsem „Hampl od Konvičky“. Nicméně nelituju toho. Vím, že obdiv těch kluků je oprávněný. Jsem rád, že si našli takový vzor. Andrej Babiš nebo Tomio Okamura jsou politicky úspěšnější, ale pochybuji, že fungují jako hrdinsko-morální vzor pro dospívající kluky.

Jsem hrdý, že jsem mu mohl v rozhodujících chvílích stát po boku. A mám naději, že jednou budu stát po boku mnohem silnějšímu hráči schopnému přesměrovat civilizační vývoj našeho národa.

(zdroj: petrhampl.com)

Psali jsme:

Petr Hampl: Co je důležité vědět o Orbánově ekonomickém modelu

Petr Hampl: Vražda Charlieho Kirka jako důsledek nepoměru sil

Petr Hampl: Progresivistická nostalgie

Petr Hampl: Materiální a nemateriální pokrok