O posttraumatickém stresovém syndromu slyšel asi každý. Nejčastěji ve spojení s bývalými vojáky, kteří propadají depresím, alkoholu, nejrůznějším problémům, vyvolávají konflikty a nejsou schopni normálně žít. O co přesně jde? Na začátku člověk prožije něco šíleně nepříjemného. Něco tak strašného, že se to nedá vydržet. Že má člověk pocit, že zešílí. Že by snad bylo lepší se zabít, aby to zastavil. Někdy je to hodně rychlé, takže si to v plné síle uvědomuje až dodatečně. Klíčovou roli v tom zpravidla hraje hrůza, ale může jít o kombinaci emocí.

A pak se děje to, že pokaždé, když člověk narazí na určitý podnět (obraz, zvuk, vůně atd.), mozek mu tu emoci přehraje v plné síle. Léčení velmi obtížné až nemožné. Přitom je ten stav nesnesitelný. Není divu, že to někteří řeší sebevraždou.

Takhle to aspoň vysvětluje profesorka Masonová, neurobioložka z Chicagské univerzity.