Odpověď může mít několik rovin. Mohli bychom rozebírat myšlenky obsažené ve spisech. Mohli bychom zkoumat různá Marxova díla, Leninovy knihy a k tomu třeba práce Herberta Marcuseho a Theodora Adorna. Bez ohledu na to, co je v těch spisech uvedeno, je jisté, že nikdo ze současných revolucionářů je nezná. Poslední generace aktivistů zvládne tak tweety do 280 znaků a jednoduché brožurky, nikoliv dlouhé nezáživné spisy německých filosofů.

Navíc Marxovy knihy jsou komplikované a mnohovrstevnaté. Jeho složité vyjadřování jde místy až na hranici mystiky, navíc si jeho myšlenky na některých místech navzájem odporují. Snad jen krátký Manifest komunistické strany je celkem srozumitelný, i když se tam vesměs řeší záležitosti pro současného čtenáře bezvýznamné.

Však také není náhodou, že tisíce dalších lidí udělalo akademickou kariéru na základě toho, že vytvářili teorie o tom, co tím Marx vlastně myslel. A dostávali za to doktoráty, docentury a profesury.

Zajímavější podívat se, jaké skupiny používají různé typy marxismu k dosažení jakých cílů.

Tradiční marxismus – ideologie dělnické třídy. Pro ně je z Marxe nejdůležitější výklad, podle nějž jsou podmínky v kapitalistické společnosti nastaveny tak, že ti, kdo byli na začátku bohatí (bývalá šlechta a bohatí měšťané), ti dále bohatnou. Bez ohledu na to, jestli pracují nebo ne. Ti, kdo byli na začátku chutí, ti nemají žádnou šanci na zlepšení podmínek. Pracovitost, podnikavost ani šikovnost nehrají roli. Případy, kdy někdo prorazí, jsou ojedinělé. Na jednoho Billa Gatese připadají stovky milionů udržovaných v chudobě.