Znovu a znovu dostávám otázku, proč se nesjednotí ty síly, které usilují o skutečnou opozici vůči globalistickým silám.

S tím podnětem se dá jednoznačně souhlasit u pidistran, které mohou získat maximálně tisíce či desítky tisíc hlasů, a které v součtu mohou připravit SPD či KSČM o jeden nebo dva mandáty. Je to škoda, ale situaci v zemi to nijak zásadně nezmění.

Proč se ale dlouhodobě nepracuje na sjednocení nejrůznějších opozičních projektů a aktivit?

Za prvé. Je otázka, jestli by to vůbec bylo účelné. Každý politický směr a každá osobnost mají určitou schopnost přitahovat voliče, ale také určitou schopnost voliče odpuzovat. Každé politické spojenectví tedy znamená posílení i oslabení. A také stále nutnost řešit stále složitější organizační problémy.

Jako daleko účinnější než spojenectví absolutně všech se tedy jeví vytvoření dvou až tří antiglobalistických bloků (jako to vidíme např. v Itálii, kde spolupracují Salviniho Liga, Bratři Itálie a Forza Italia). Rozdělení by mohlo být podle ekonomického modelu (pravice, levice) nebo podle kulturních záležitostí (pohled na moderní vědu, medicínu, očkování atd.). Taková sestava by umožnila získat daleko větší politickou moc, vyžadovala by ovšem několik subjektů, schopných získat aspoň 10 % hlasů.