Občas slyším, že to řešením naší civilizační krize by měl být návrat ke křesťanství. Pokud tím myslíte návrat k organizovaným křesťanským církvím, tak to raději běžte říkat do těch církví, odpovídám často. Nechci zpochybňovat jednotlivé osobnosti, o nichž ostatně sám často píšu. Nicméně přesto ve velkých církvích vidíme převážně podřizování islámu (místy až dychtivé), nenávist k vlastnímu národu, a patolízalství vůči globalistickým kruhům. Pozitivem jsou urovnanější osobní životy a o něco vyšší životní spokojenost – což je fajn, ale to civilizaci nezachrání. A k tomu to nesnesitelné moralizování a neustálé napomínání ostatních! Aby nedošlo k mýlce, protestantské církve jsou na tom minimálně stejně špatně.

A ten nadutý pocit, že pro církve neplatí stejná morální měřítka jako pro ostatní lidi. Obyvatelé České republiky ještě nerozdýchali palčivou nespravedlnost tzv. církevních restitucí, a už je tu staroměstský Mariánský sloup. Ano, ten, který Masaryk nazval symbolem národní potupy. Ano, ten, který byl vztyčen jen pár metrů od popraviště, kde byla zmasakrována elita národa. Ano, ten, který byl součástí habsburského projektu likvidace svobodomyslného rebelantského lidu a vytvoření poddajného poníženého etnika, které si nechá líbit cokoliv. Které bude jen dřít a platit, platit a dřít. Dodnes jsme se z toho nevzpamatovali plně.

Katolíci tehdy pro Habsburky obstarali většinu té nejšpinavější práce. Pak je Habsburkové přestali potřebovat a přiklonili se k osvícenství.