Petr Hampl: Tři prameny svobody

27.08.2015 9:13 | Zprávy

Buransko-sociologické postřehy

Petr Hampl: Tři prameny svobody
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Hampl

Čeští svobodní občané se cítí doma v ČR a stejně tak cítí odpovědnost za vývoj v ČR - musí být a pro příští generace zůstat svobodný, tzn. neislámský – islamizace je vedle ostatních problémů problém největší. Konkrétní příklady Hampl, Matějka, Zbořil.

Vracím se při této příležitosti k myšlenkovým základům svobodné společnosti. Když po rozpadu středověkých despocií vytvářeli měšťané a sedláci takové státy, kde by si mohli žít svobodně podle svého, existovalo více možností, o jaký myšlenkový základ tuto svobodu opřít.

Svobodni z Boží vůle

„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí,“ uvádí se v americké deklaraci nezávislosti. V základu lidské svobody nacházíme odkaz na Stvořitele, který učinil všechny lidi svobodnými. A na přesvědčení, že je to něco tak samozřejmého, že o tom žádný rozumný člověk nemůže pochybovat. Ranná Amerika přitom rozhodně nebyla nábožensky homogenní společností. Zahrnovala nejrůznější skupiny a proudy, od kvakerských komunit přes puritánské osady až bujaré irské katolíky, kteří poněkud vlažný vztah k tradiční morálce doháněli vřelým vztahem k whisky.

Spojeni smlouvou

Je možné, aby svobodně žili i lidé, kteří nesdílejí určitý mravně-náboženský základ? K odpovědi na tuto otázku míří řada autorů zabývajících se teorií společenské smlouvy. V krystalicky čisté podobě ji najdeme u Johna Locka. Hovoří o tom, že mezi lidmi existuje jakási nepsaná smlouva o tom, že budou navzájem respektovat a chránit své životy, majetky a svobody. Tuto smlouvu jsme nikdy nepodepsali, ale stvrzujeme jí svým každodenním chováním, svou ochotou respektovat společenská pravidla a svou ochotou podílet se na represích proti těm, kdo porušují pravidla.

Protože se jedná o smlouvu nepsanou, musí být v každé generaci znovu a znovu vyjasňována. Každý pár let je zapotřebí znovu potvrzovat nebo hledat konsensus o tom, co je majetek, jaké zacházení s ním je ještě přijatelné apod. Lidé v 17. století byli např. přesvědčeni o tom, že pokud vlastník nějakého pozemku přestane tento pozemek obdělávat, vlastnictví zaniká a může jej obsadit kdokoliv jiný. Dnes bychom zase vedli spory o právo ubytovat na svém pozemku cizince. Ale podstatné je, že smlouva má dvě strany – vlastníka a toho, kdo jeho vlastnictví respektuje. Pokud mezi nimi zmizí shoda, vlastnictví zaniká i osobní svoboda zaniká.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Ing. Patrik Nacher byl položen dotaz

Nebylo by užitečnější ministerstvo pro digitalizaci?

Spíš než pro sport? Proč se ptám vás, podle mě by to bylo něco pro vás. Škoda, že zřejmě nebudete ministr. Podle mě byste byl dobrý.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vlastimil Podracký: Proč propadla Kateřina?

16:04 Vlastimil Podracký: Proč propadla Kateřina?

Lidé žijící v době konce civilizace nepotřebují levici. Konečná, Drulák, Švihlíková jsou příliš komp…