Respektive proč nedošlo k rozdělení na novou aristokracii a normální pracující lidi jako všude jinde. Proč nepřevzala moc vrstva superbyrokratů, jejichž panství je založeno na schopnosti intrikovat, šplhat, budovat vliv uvnitř aparátů a zápasit o rozpočty?

V té knize mimo jiné docházím k závěru, že nová aristokraci v Izraeli existuje – společenská vrstva, která je dokonale kosmopolitní, jejím jazykem je angličtina a její přístup je mezinárodní. I v Izraeli tato společenská skupina žije genderovou diskriminací, bojem za respekt pro 76 pohlaví, klimatickým běsněním, multikulturalismem a láskou k islámu – což je v případě Izraele zvlášť viditelně sebevražedné. I v Izraeli najdete takové lidi především v médiích, na univerzitách, ve státní správě a korporátních aparátech. Ale nikdy se jí nepodařilo převzít moc. To skutečně velké rozhodování zůstává v rukou bývalých vojáků, kteří udržují určitou atmosféru a určitý způsob jednání. Bez bojové zkušenosti (a ideálně bez vyznamenání) nemáte v nejvyšších patrech izraelských managementů šanci.

Právě to tvoří rozdíl mezi Izraelci a třeba newyorskými Židy. Jak s údivem zjišťují někteří Izraelci, kterým metály z izraelské armády neotevírají dveře v americkém finančním sektoru, ba právě naopak.