Z této věty jednoznačně vyplývá, že se kabinet nemůže distancovat od rozsahu amnestie, kterou vyhlásil prezident republiky Václav Klaus. V této souvislosti je absurdní, že většina ministrů o tomto kroku hlavy státu neměla ani tušení.
Přitom v jiném článku ústavy se píše o tom, že vláda rozhoduje ve sboru. Připravovaná amnestie by tudíž za normálních okolností neměla být utajovanou záležitostí, ale měla by být kabinetem projednána.
Jak dokazují reakce politiků, nebylo tomu tak. Zároveň je pozoruhodné, že Hrad i nadále mlží a nechce odhalit, kdo konkrétně rozsah amnestie pro hlavu státu připravoval. Tyto všechny okolnosti jen posilují spekulace o skutečných motivech prezidenta republiky k jejímu vyhlášení. Nechce se totiž věřit tomu, že by o amnestii rozhodl bez konzultací s právníky, kteří by mu nastínili okruh kauz, kterých se může dotknout. Což ještě neznamená, že by se tím hlava státu musela nutně vyhnout některému z kontroverzních případů. Byla by to však věc spíše výjimečná než masová. V případě Klausovy amnestie tomu tak není a je lhostejné, jaké k tomu měl prezident skutečné důvody.
Zároveň je potřeba zopakovat, že bez podpisu premiéra by amnestie být vyhlášena nemohla. A jak už zaznělo při citaci ústavy, nese za amnestii kabinet odpovědnost. V praxi se to projeví tím, že bude čelit hlasování o nedůvěře. Sociální demokraté už sesbírali potřebný počet podpisů pod žádost o svolání mimořádné sněmovní schůze. Zároveň není pravděpodobné, že by ČSSD shromáždila alespoň 101 zákonodárců, kteří by vyslovili vládě nedůvěru. Nečasův kabinet tak bude muset ve sněmovně přetrpět rozpravu, ve které jí budou opozicí vyčítány nejrůznější věci včetně amnestie, další jeho existenci to však zásadním způsobem nepoznamená.
Vzhledem ke kontroverznímu kroku Václava Klause rovněž nedojde k žádnému posunu. Nově zvolený prezident jen těžko oznámí další amnestii, takže k ní současná vláda už nebude muset zaujmout postoj. V této souvislosti bude mít na Klausem vyhlášenou amnestii stejný dopad i ústavní stížnost, kterou hodlá podat několik senátorů. Alespoň podle informací, které se objevují na veřejnosti a na základě kterých lze předpovídat, jakým způsobem bude formulována. Na vyhlášení amnestie má podle ústavy prezident republiky nárok a ve zvoleném rozsahu včetně případných dopadů na konkrétní lidi ho nemůže omezit žádný soud. To mohl učinit pouze předseda vlády tím, že by příslušné rozhodnutí nepodepsal. Je proto sporné, zda se podobnou stížností bude Ústavní soud vůbec zabývat. Lidé, kteří zásluhou Klausovy amnestie uniknou trestu, tak mohou zůstav v klidu.
Pokud by zákonodárci chtěli v této oblasti připravit nějaké změny, potom by se týkaly budoucnosti. Existovala-li by v řadách poslanců a senátorů ústavní většina, potom by mohli vypustit z článku 63 ústavy písmeno k. Za ním se skrývají čtyři slova, cituji: „má právo udělovat amnestii“. Pokud by toto slovní spojení zmizelo, už nikdy by se nemusela rozebírat rozporuplnost nějaké další prezidentské amnestie. Je to stejně pravděpodobné jako možnost, že na mimořádné schůzi sněmovny bude vládě vyslovena nedůvěra. Zkrátka úplně to vyloučit nelze, ale zároveň nelze očekávat, že k tomu skutečně dojde.
Na rozruchu kolem amnestie je nejdůležitější poznání, že účelové vypouštění polopravd týkajících se celého procesu vzrušuje veřejnost výrazně méně, než delikty, kterých se dopouštějí někteří předčasně propuštění vězni. Zároveň se názorně ukazuje, že politici a jejich spolupracovníci sází na to, že v záplavě informací, které se na lidi valí, nenajdou dostatek času a síly k tomu, aby si některá tvrzení ověřili. To v optimističtějším pohledu na věc. V tom skeptičtějším to lze vnímat tak, že politikům je jedno, že jejich lež bude odhalena, protože počítají s tím, že jim stejně projde.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
