Při jeho jmenování nemusí být vypisováno výběrové řízení a nejsou vyžadovány další podmínky, které musí splňovat lidé hodlající působit ve vyšších postech státní správy.

Zjednodušeně řečeno, ministr si podle návrhu zákona může přivést na základě vlastního uvážení maximálně dva takovéto spolupracovníky. Očekává se, že mu budou pomáhat s politickým vedením resortu. Proto bývají označováni jako političtí náměstci.

Zároveň by neměli mít podle návrhu zákona na starost konkrétní sekci. Což mimo jiné znamená, že by neměli mít žádné pravomoci ovlivňovat personální složení ministerstva a výkon úředníků.