Tvrzení poslanců bylo doprovázeno částkou 465 milionů korun, kterou měly firmy od státu inkasovat za rok 2010. Další údaje se potom týkaly nákladů na tzv. letovou hodinu, které mají být u soukromých společností výrazně vyšší než právě u policie či armády. Kritizované firmy se brání a propočty zpochybňují. Mimo jiné tím, že do nákladů státních provozovatelů letecké záchranné služby nejsou zahrnuty finance potřebné na nákup strojů, na jejich servis, výcvik posádky a podobně. Kdyby se takovéto investice připočetly, potom by prý náklady u státních a soukromých provozovatelů byly na podobné úrovni.  

 

V současné době nejde pouze o spor týkající se hospodárného zacházení s veřejnými financemi. Provozování letecké záchranné služby totiž prověřuje policie. Svědčí o tom alespoň obvinění člověka z bývalého vedení ministerstva zdravotnictví. Podle dostupných informací se má jednat o bývalého ministra Tomáše Julínka. Měl by čelit obvinění ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Dopustit se toho měl tím, že podepsal smlouvu o provozování letecké záchranné služby dvěma společnostmi. Měl tím stát připravit o téměř 800 milionů korun. Zda tomu tak skutečně bylo, to ukáže další průběh vyšetřování, případně soudní líčení.  

 

Pochybnosti však nevyvolávají pouze náklady na provoz, ale také způsob, jakým se dvě soukromé firmy k tomuto obchodu dostaly. Na první pohled nezpochybnitelným vítězstvím ve veřejné soutěži. Její podmínky však byly těžko splnitelné pro širší okruh uchazečů. Zájemci museli být například schopni provozovat několik základen najednou, což vyžadovalo nemalé investice do strojů, jejich vybavení i do posádky. Svým způsobem zadání mohly vyhovět pouze dvě firmy.