Kromě této až úsměvné snahy jak nenavázat na svého předchůdce, se objevovaly daleko podstatnější rozdíly. Například v pojetí zastupování státu navenek. Václav Havel patřil mezi příznivce prohlubující se evropské integrace. Václav Klaus je naopak vnímán jako její odpůrce. O diametrálně odlišném přístupu k Rusku svědčí, že na Havlův pohřeb dorazil pouze ruský ombudsman a nikdo z vedení země. Naopak Václav Klaus byl medailí oceněn Vladimirem Putinem.
Václav Havel opakovaně z Hradu kritizoval transformaci ekonomiky ve stylu mafiánského kapitalismu. Václav Klaus naopak, jako jeden z hlavních strůjců přechodu od komunistického hospodářství k tržnímu, tuto éru obhajoval. Ostatně v televizním rozhovoru připomenul, že vzájemné vztahy mezi oběma od zítřka bývalými prezidenty se vyhrotily po Havlově projevu v Rudolfinu, kde zazněla zdrcující kritika transformace české ekonomiky, kterou dostatečně nedoprovázely změny v právní oblasti.
Václav Havel i Václav Klaus měli za sebou při pobytu na Hradě odlišné politické zázemí. První český prezident nikdy nebyl přímo spjat se žádnou politickou stranou. Druhý patřil naopak mezi otce zakladatele ODS. Což se mimo jiné odráželo v jejich pohledu na fungování tuzemské politiky, nebo na roli občanské společnosti.
Zkrátka, i kdyby se během deseti let na Hradě Václav Klaus tolik nesnažil odlišit od Václava Havla, stejně by si toho každý alespoň trochu vnímavý člověk musel všimnout. Někdy až křečovité úsilí být Havlovým protipólem přineslo Václavu Klausovi trpký výsledek. Do dějin se patrně nezapíše jako úspěšnější a oblíbenější prezident. Hrad totiž opouští s minimální popularitou u veřejnosti a s žalobou kvůli velezradě.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
