Předkládání osvědčení je spíše zažitá praxe, která bývá uplatňována při vstupu daného člověka do vlády. Jedinec mířící do takto vysokého postu by neměl mít problém s tím, aby vyžadovaný dokument předložil. Pochopitelně pod podmínkou, že jím může doložit, že se dle znění příslušného zákona nezapletl s komunistickou státní bezpečností. V opačném případě by záleželo na tom, zda by premiér takového člověka v kabinetu chtěl a zda by ho prezident jmenoval. Ústava sice počítá s tím, že by to měl na návrh předsedy vlády učinit, ale v praxi jsme si už mohli ověřit, že může jmenování oddalovat. Pro hladký vznik kabinetu by se měl premiér vyvarovat výběru takových kandidátů, kteří by nemuseli všechny požadavky splňovat.  

Když toto zasadíme do dění v české politice po předčasných sněmovních volbách, může zdánlivá formalita jednání o nové vládě výrazně zkomplikovat. Má-li být nový kabinet alespoň trochu stabilní, měl by se opírat o koaliční většinu. Tu by mohli dát dohromady sociální demokraté spolu s KDU-ČSL a hnutím ANO. Problém je v tom, že lídrem posledně jmenovaného subjektu je Andrej Babiš. Ten se v současné době domáhá v Bratislavě u soudu verdiktu, že vědomým spolupracovníkem nebyl.  

Babišovy kontakty s komunistickou státní bezpečností spadají do 80. let minulého století. Tehdy působil v podniku zahraničního obchodu a měl být veden jako důvěrník s krycím jménem Bureš. Dosud neuzavřený soudní spor by mohl zkomplikovat vydání negativního lustračního osvědčení pro Andreje Babiše.