Zároveň dodal, že by si to obě znesvářené strany musely přát. Byť v diplomacii nelze nic dopředu vyloučit, učinil Miloš Zeman několik kroků, které spíše zvyšují pravděpodobnost, že o jeho vyjednavačské schopnosti nebude velký zájem.  

Například na konferenci k desátému výročí vstupu země do Evropské unie zopakoval návrh na razantní akci, která by odradila Rusko od plánů vojensky se angažovat na Ukrajině a po Krymu od ní oddělit případně další území. Podle očekávání nevyvolal jeho výrok patřičnou odezvu v NATO či v Evropské unii. Proti jeho slovům se ohradil premiér Bohuslav Sobotka, který zdůraznil, že kabinet dává přednost politickému jednání. Zemanův návrh tak lze považovat spíše za jeden z bonmotů bez domýšlení všech možných souvislostí. Zároveň to neznamená, že by ho nezaznamenali ti, na které byl namířen. 

Nelze proto očekávat, že by Rusko projevilo zájem o to, svěřit případné vyjednávání smíru osobě nevyjadřující se diplomatickým slovníkem. Dalším minusovým bodem pro takovéto Zemanovo angažmá může být jeho neúčast na recepci, kterou pravidelně pořádá ruské velvyslanectví při příležitosti konce druhé světové války v Evropě. Prezident se této akce vloni zúčastnil, letos se z ní omluvil. Hynek Kmoníček jeho neúčast vysvětlit tím, že si hlava státu vybírá akce podle toho, jaká je v daném roce situace. Z kontextu lze pochopit, že prezident na recepci chyběl právě kvůli ruskému sporu s Ukrajinou.  

Podobně se zachovali i další vysocí ústavní činitelé. Pokud by chtěli naplnit vizi premiéra, že zmiňovaný konflikt by se měl řešit především politickým jednáním, potom propásli vhodnou příležitost. V neformálním rozhovoru s velvyslancem mu mohli vysvětlit svůj kritický postoj. Například němečtí politici se s ruskými snaží komunikovat, byť jejich postoj je ovlivněn ekonomickými zájmy. Ty v posledních měsících velmi zdůrazňuje rovněž česká diplomacie. Vytváří tím dojem, že jsou pragmaticky nadřazeny nad lidskými právy.