V momentu, kdy bude dokument zveřejněn, půjde ověřit, kolik podpisů je pod ním připojeno. Bylo by překvapením, kdyby jich nakonec bylo méně než 111. Zároveň pro existenci Sobotkovy vlády není podstatné, co bude na papíře, ale jak se bude koalice chovat při klíčových hlasováních. Tím nejdůležitějším bude právě hlasování o důvěře. Při něm by mělo zvednout ruku pro nový kabinet všech 111 poslanců sociální demokracie, hnutí ANO i KDU-ČSL.  

Což neznamená, že se tato většina nezačne postupně drolit. Má k tomu více předpokladů, než k tomu, aby zůstala stabilní. Právě nejnověji rozšířená spekulace, která vzbudila rozruch, se opírá o dlouhodobé napětí uvnitř sociální demokracie. Pokus o odstranění Bohuslava Sobotky z čela strany krátce po volbách nevyšel. Lidé, kteří se na něm podíleli, v sociální demokracii zůstali a někteří z nich jsou součástí poslaneckého klubu. Očekává se od nich, že při každé vhodné příležitosti se pokusí novému premiérovi komplikovat život.  

V této atmosféře stačí vypustit informaci o tom, že někteří zákonodárci otálejí s podpisem pod koaliční smlouvou. Byť ho nakonec velmi pravděpodobně připojí, může to být vnímáno jako vzkaz Bohuslavu Sobotkovi, že nemá zdaleka vyhráno ani v momentu, kdy byl prezidentem jmenován premiérem. Pro jeho budoucnost v čele kabinetu bude klíčové, jak se mu podaří zvládnout vlastní stranu.  

Právě problémy uvnitř strany, ze které vzešel premiér, pravidelně přispívaly k pádu vlády. Stačí připomenout konec Klausova, Topolánkova, nebo Nečasova kabinetu. Rovněž sociální demokraté byli v nedávné historii nuceni dvakrát měnit během volebního období premiéra. Stanislav Gross skončil kvůli problémům kolem financování pořízení bytu. Vladimír Špidla doplatil na nezvládnuté rozpory uvnitř strany.  

Vzhledem k tomu, že problémům kolem bydlení už Sobotka čelil, bude spíše vystaven podobným obtížím jako Špidla. Z tohoto úhlu pohledu působí Špidlova nominace do čela týmu poradců nového premiéra jako prozíravý krok.