Petr Hartman: Proevropský kurz jako prohra deseti milionů?

16.04.2014 21:00

V lednu 1996 podala vláda, v jejímž čele byl Václav Klaus, žádost o vstup České republiky do Evropské unie. V dubnu 2003 podepsal Václav Klaus jako prezident smlouvu o přistoupení. V červnu téhož roku hlasoval v referendu proti vstupu země do Evropské unie. Alespoň to přiznal v rozhovoru, který poskytl České tiskové kanceláři.

Petr Hartman: Proevropský kurz jako prohra deseti milionů?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exprezident ČR Václav Klaus

Vzhledem k tomu, že hlasování bylo tajné, nelze ověřit, zda tomu tak skutečně bylo. I když v současné době to není příliš podstatné. Klausův postoj k referendu byl zajímavý v momentu, kdy země do Unie vstupovala. Tehdy totiž otevřeně zastával názor, že by se Česká republika měla začlenit do hlavního evropského proudu, a proto vstup ve veřejných vystoupeních schvaloval.

Postupem doby se začal vůči unii čím dál tím více negativně vymezovat. V době, kdy byl prezidentem republiky, přidělával jeho postoj diplomatům práci. Na titulních stranách prestižních evropských deníků se objevoval především v době, kdy oddaloval dokončení ratifikace lisabonské smlouvy. Tehdy držel svým způsobem starý kontinent v šachu.

Jak se ukázalo s odstupem času, bez nějakého valného smyslu. Pro Českou republiku tímto postojem nic zásadního nezískal. Nelze za to vydávat příslib výjimky z Listiny základních práv Evropské unie. Václav Klaus ji zdůvodňoval obavou z uplatňování dalších majetkových nároků odsunutých sudetských Němců. Výjimka nebyla schválena, přesto se nic zásadního v této věci nestalo. Zkrátka Česká republika může normálně fungovat i bez výjimky.

Václav Klaus si s odstupem let nyní v rozhovoru pro ČTK stěžuje, že tehdy necítil dostatečnou podporu ani v České republice. Přitom v roli prezidenta měl formálně podpisem potvrdit většinovou vůli parlamentu. Tím spíš, že měl k dispozici stanovisko Ústavního soudu, že lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem této země.

V období ratifikace lisabonské smlouvy byl postoj malého státu, tedy České republiky, skutečně v Bruselu vnímán výrazněji než v jiných dobách. Jako hlas, kterému nebylo příliš rozumět v tom slova smyslu, čeho chtěl vlastně dosáhnout. Jakoby Václav Klaus nevzal na vědomí, že velký celek musí mít nějaká pravidla hry, aby mohl fungovat. Jeho členové se při vstupu dobrovolně zavázali je dodržovat a zároveň mají možnost se na jejich změnách aktivně a samozřejmě i velmi kriticky podílet. V době, kdy jsou dohodnuta, by je však měli respektovat.

Současný kurz české vlády by se měl ubírat právě tímto směrem. Václav Klaus to považuje za prohru. Měla by se však vztahovat pouze na jeho pojetí politiky, a ne na deset milionů Čechů, jak se vyjádřil v rozhovoru pro ČTK. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Andrej Babiš byl položen dotaz

dobrý den, sdělte prosím, jak to bylo:

viz: https://aeronet.cz/news/sok-pred-vanoci-vsechno-je-jinak-podle-dokumentu-hlasovala-pro-globalni-kompakt-cela-ceska-vlada-nikdo-se-nezdrzel-hlasovani-a-nikdo-nebyl-proti-ministr-zahranici-tomas-petricek-rekl/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Íránské střely a Praha

10:14 Ladislav Jakl: Íránské střely a Praha

Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán svůj víkendový …