Vzhledem k zájmům České republiky v této zemi, to není zrovna významný post. Zároveň je třeba dodat, že ve skutečnosti jde pouze o rozšíření působnosti současného šéfa zastupitelské mise v Indii. Nelze se proto divit tomu, že ministerstvo zahraničí Zemanův souhlas v této záležitosti nepovažuje za výrazný posun k vyřešení sporu mezi Hradem a Černínským palácem.

Odpovídá tomu i skutečnost, že některé důležité posty zůstávají prázdné a jiné čeká stejný osud. Přitom jde o země typu Ruska, Rakouska, Švýcarska, Chorvatska nebo Slovenska. Tedy o státy, které jsou z pohledu české zahraniční politiky velmi důležité. Obsazení takovýchto ambasád velvyslanci je blokováno sporem mezi prezidentem a vládou o to, které konkrétní osoby by tyto významné funkce měly zastávat.

V ústavě se píše, že prezident republiky pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. Spor se vede o výklad této věty. Slovo pověřuje může být vnímáno tak, že hlava státu by do výběru velvyslanců neměla příliš zasahovat a měla by respektovat vůli šéfa diplomacie. Přímo volený prezident si naopak myslí, že by měl tento proces aktivně ovlivňovat. Například tím, že by mohl na některé posty navrhovat své lidi. Jeho předchůdci rovněž v této oblasti prosazovali své zájmy. Činili tak v momentu, kdy nebyl celý proces výběru a jmenování velvyslanců u konce.