Soudkyně sice připustila, že k úniku informací kolem odměňování Nagyové došlo, ale neznamená to provinění se proti zákonům. Dokonce neměl být v této souvislosti spáchán ani přestupek. V době, kdy je Jana Nagyová, chcete-li Nečasová, obviněna kvůli zneužití vojenské tajné služby, se jiný rozsudek příliš čekat nedal.

Pověst bývalé šéfové Nečasova kabinetu nijak výrazně nezhoršilo publikování nestandardně vysokých odměn, ale aféra spjatá s její osobou, která vedla k pádu vlády. Nagyová byla v kontaktu s tzv. kmotry, kteří se snažili ovlivňovat chod politiky, obsazování důležitých postů ve státních podnicích a institucích a přidělování státních zakázek. Ona byla podle dostupných informací z vyšetřování právě tou osobu, která měla zprostředkovávat kontakt s předsedou vlády.

V době, kdy došlo k úniku informací o jejích nestandardních odměnách, se premiér snažil Nagyovou hájit mimořádným pracovním nasazením. Zároveň popíral spekulace o tom, že by jejich vzájemný vztah byl jiný než čistě pracovní. V neposlední řadě se oba mohli opřít o zázemí předsedy vlády. Ostatně rozsáhlé policejní vyšetřování odhalilo, že se Nagyové svým způsobem báli i velitelé tajné služby a její přání považovali za rozkaz zaštítěný autoritou premiéra.