Tehdejší ministr školství Josef Dobeš naříkal nad rychlostí, s jakou se Česká republika v sestavovaném žebříčku propadá na stále horší místa. Týkalo se to například čtenářských dovedností, schopností porozumět textu a posoudit jeho obsah. Špatné výsledky prokázali studenti rovněž v matematice nebo v přírodovědě.

Na konci roku 2012 se objevily naopak titulky oznamující, že se žáci v České republice zlepšili ve čtení i v matematice. Toto tvrzení se opět opírá o výsledky mezinárodního srovnávání. Rozdíl je v tom, že každý zmiňovaný test prováděla jiná společnost. Poměřovat jejich výsledky nemusí být tudíž nejpřesnější. Například se liší podle věku testovaných žáků. Už zmiňované negativní hodnocení bylo v roce 2010 spojováno s patnáctiletými studenty. Nejnovější pozitivní výsledky byly naopak dosaženy sběrem informací ve čtvrtých ročnících základních škol. Takže vyvrátit pokračování propadu ve vzdělanosti, nebo naopak potvrdit výrazné zlepšení, bude moci až stejná studie, jejíž výsledky by se měly na veřejnosti objevit v příštím roce.

I bez složitých sociologických rozborů se dá naopak dospět k tomu, co tvrdí nejnovější analýza. Tedy, že klíčovou roli při vzdělávání hrají učitelé. A čím jsou se svojí prací více spokojeni, tím je pravděpodobnější, že dokáží zaujmout své žáky a dostat do jejich hlav potřebné vědomosti. Problém je v tom, že bez odpovídajících podmínek budou spokojení kantoři spíše výjimkou. Řeč může být o možnosti dalšího sebevzdělávání, o dostatečném časovém prostoru pro pedagogickou činnost, který neubírá zbytečná byrokracie, nebo o jasné perspektivě, která dává kantorské profesi nějaký smysl. V neposlední řadě není zanedbatelná ani společenská prestiž tohoto povolání a jeho patřičné finanční ohodnocení.