V pondělí řady bývalých ústavních soudců rozšířil Jiří Mucha. Byl to mimochodem poslední z mužů a žen, kteří zamířili k Ústavnímu soudu po jmenování Václavem Havlem. V jeho případě si Václav Klaus už neotestuje, zda by byl v pomyslném souboji se Senátem úspěšný a prosadil svého kandidáta. Mluvčí prezidenta republiky se na televizní obrazovce vyjádřil, že hlava státu nevěří, že by se jeho návrhem horní parlamentní komora vážně zabývala.
 Znamená to, že minimálně několik týdnů zůstanou tři křesla ústavních soudců prázdná.  

Z patnácti jich bude normálně fungovat dvanáct. Zdánlivě to není úplně malý počet. Problém je v tom, že pokud hodlá například rozhodnout o zrušení zákonů či jejich částí, musí to projednávat v plénu. To je složeno ze všech patnácti soudců. Aby bylo usnášeníschopné, musí se jich projednávání zúčastnit minimálně deset. Navíc v některých případech se musí souhlasně vyslovit minimálně devět. Dvanáct je sice zatím nad touto hranicí, ale poměrně rychle se k ní přibližuje. Zároveň v případě odlišných názorů se zmiňovaná devítka snadněji shání z patnácti, než dejme tomu ze dvanácti soudců.  

Klesl-li by počet pod deset, potom by zmiňovanou část agendy Ústavní soud vykonávat vůbec nemohl. Během června a srpna letošního roku mandát vyprší dalším pěti soudcům a do konce roku dalším dvěma. Teoreticky by tak mohlo zůstat pouze torzo, které by vůbec nefungovalo. Aby k tomu nedošlo, je potřeba, aby nově zvolený prezident Miloš Zeman našel se Senátem poměrně rychle shodu nad navrhovanými kandidáty. Vzhledem ke složení horní parlamentní komory je to pravděpodobné. V senátních lavicích sedí celá řada Zemanových příznivců. Většinu má v Senátu levice. Proto by nemělo dojít k vyhroceným sporům, které by se týkaly obsazení uvolněných míst.  

Šanci na úspěch má zvýšit i podíl Pavla Rychetského na Zemanově výběru. Alespoň to opakovaně tvrdil Miloš Zeman. Rychetský se proti těmto slovům veřejně neohradil. Vzhledem k tomu, že Pavel Rychetský působí v této instituci už téměř deset let, budou jeho postřehy fundované. Zároveň tento postup skrývá nebezpečí, že by názorové spektrum žen a mužů v talárech nemuselo být příliš pestré. V neposlední řadě by se tím jak nový prezident, tak i předseda Ústavního soudu mohli vystavit podezření z příliš těsných vzájemných vazeb, které by mohly mít vliv na nezávislost této instituce, respektive na některé její výroky.  

Je to pochopitelně teoretická úvaha. Ostatně podobná se objevila v době, kdy k Ústavnímu soudu jmenoval soudce Václav Klaus. Spekulovalo se dokonce o tom, že některé posty byly vyobchodovány za Klausovu podporu při volbě prezidenta. Jak ukázala praxe, podobné obavy byly liché a Ústavní soud postupoval nezávisle. Stačí připomenout zrušení předčasných sněmovních voleb na podzim 2009, které už Václav Klaus vyhlásil.  

V současné době lze spoléhat na osobnost Pavla Rychetského, který by měl mít k nestandardnímu chování daleko. Navíc jako šéf důležité instituce musí mít zájem na tom, aby dobře fungovala. K tomu mimo jiné potřebuje plný počet soudců. Ti stávající jsou zavaleni desítkami nevyřešených případů. Podle generálního sekretáře Ústavního soudu Tomáše Langáška je jich konkrétně 175 na jednoho soudce.  

Miloš Zeman slibuje, že nejdéle do dvou měsíců od inaugurace navrhne kandidáty na tři uvolněná místa. Jejich jména hodlá dopředu konzultovat v Senátu, takže by snad v červnu mohla být sestava kompletní. I když jen dočasně, protože hned třetího června vyprší mandát Miloslavu Výbornému. Prezident tak bude muset s horní parlamentní komorou hledat dalšího adepta a v srpnu další čtyři.