Připravovaná novela je prezentována především jako možný nástroj zákazu vstupu do lesa pod pokutou 30 000 korun. To ovšem není ani zdaleka nejdůležitější – zmiňovaný zákaz by se dal dokonce považovat za jeden z mála kroků k ochraně krajiny a biodiverzity, kdyby byl ovšem koncipován se zcela jinou filosofií.

A to takovou, že o dočasném omezení vstupu do lesa by nerozhodovaly obce s rozšířenou působností na žádost myslivců, ale orgány ochrany přírody, jejichž verdiktům by se naopak museli myslivci přizpůsobit. Jinými slovy, aby se myslivci ze zákona vzdali současných neodůvodnitelných kompetencí nejen vůči laické veřejnosti, ale především vůči vlastníkům honebních pozemků.

Strašní lesů a polí páni

Myslivci své kompetence dosud opírali a obhajovali prostřednictvím nálezu Ústavního soudu ČR z 13. prosince 2006, který – stručně řečeno, považuje myslivost za veřejný zájem.

ÚS ve svém závěru mimo jiné uvedl: „Dochází-li při výkonu práva myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovaných práv vlastníků honebních pozemků, jedná se o omezení, která jsou proporcionální z hlediska cíle a účelu, k němuž právo myslivosti směřuje; taková omezení se tedy nachází v mezích ústavnosti“.

Což je vhodné připomenout si za situace, kdy stávající návrh novely také zasahuje do práv vlastníků honebních pozemků, avšak ne v přímé souvislosti s „výkonem práva myslivosti,“ ale přímo v oblasti vlastnických práv.