Průměrnou českou domácnost přijde provoz solárních elektráren na 712,- Kč ročně. ČEZ si u běžného tarifu účtuje 12,5% ceny na obnovitelné zdroje, z čehož solární energie tvoří dominantní většinu. Cena energie se však promítá do všech jiných cen a vstupů ve všech komoditách. Je tedy záhadou, co vlastně Energetický regulační úřad v těch letech reguloval. V ČR připadá nyní na jednoho občana 1 fotovoltaický panel. Velmi krátce jsme se staly nejen korupční, nýbrž i solární velmocí.

V r. 2010 byla výkupní cena za megawatthodinu 12.510,- Kč, a to u nově připojených zdrojů nad 100 kilowatů. Tato cena byla garantována zákonem na dobu 20-ti let, s tím, že bude ročně klesat o 5%. Ti, kteří se nestihli připojit do konce roku 2010, měli již smůlu. Stát ex post zasáhl. Výkupní ceny klesly z 12.510,- Kč za megawatthodinu na 5.500,- Kč. A k tomu se přidala srážková daň ve výši 26%.

„Solární baroni“ z let 2009 a 2010 to však vůbec netrápí. Ti už mají svůj vejvar pečlivě odkloněn. Krajinu hyzdí předražené a nekvalitní čínské panely, narychlo montované v letech fotovoltaického šílenství. A to mnohdy jako černé stavby na zemědělské půdě, které pak někdo dodatečně legalizoval. Kdo tedy na tom všem vydělal? Někteří obchodníci, některé montážní firmy, ale především velcí investoři („solární baroni“) a svým způsobem i energetičtí giganti, jako je J&T (respektive EPH), Pražská energetika a ČEZ. Tehdejší šéf Energetického regulačního úřadu pan Fiřt tvrdí, že všechna rozhodnutí jeho úřadu byla v souladu s platným zákonem. A to je jádro pudla.