Neznám žádné detaily této podivné peripetie, nefandím žádné straně další fáze nesrozumitelného sporu a sleduji vše pouze jako nezaujatý divák. Právě proto odmítám interpretaci těch, kteří nám současnou již x tou krizi prezentují jako boj absolutního dobra s absolutním zlem, jako střet milovníků starých a nových pořádků. Český příběh nemá tak jasné kontury, aby zapadl do tohoto schématu.

Tak už to bývá, že když někdo neumí uchopit současnost a obává se budoucnosti, tak utíká k osvědčenému nálepkování minulosti. Ano, jistě jsme měli již dávno, lépe a důkladněji pojmenovat minulost, alespoň tak, jak se to podařilo v sousedním Německu. Ale ten čas byl promarněn.

Kým a proč se můžeme dohadovat ještě dlouho, ale oběti předchozí zvůle se respektu a uznání mnohdy nedožili. A potrestání viníků, až na vzácné výjimky, už vůbec ne, byť by se jednalo „jen“ o jejich morální odsouzení. Není žádným tajemstvím, že řada klíčových dokumentů z archívu Státní bezpečnosti byla skartována ihned po sametovém kontrolovaném převzetí moci, jež omylem eufemisticky nazýváme revolucí. Agenturní síť nadřízené KGB nebyla rozkryta doposud a asi již nikdy nebude. O čem to tedy nyní bádáme?