Dlouhá léta nepořádku ve vládnutí vedou logicky k úvahám, že demokracie je prostě nešťastný systém, ke kterému neustálé hádky, skandály a slabé vlády prostě patří.
Proto je třeba začátkem nového roku 2014 připomenout, že to není pravda a že demokracie nestabilní být nemusí. Poslední dějiny přece ukazují, že demokracie dokáží vyřešit složité problémy lépe než diktatury. Neexistuje důvod, proč by pravidlo o demokratickém režimu jako efektivním státním uspořádání nemělo platit i v Česku.
Jinými slovy, tuzemské demokracii něco chybí, proto nefunguje tak dobře, jak bychom si přáli. Stačí přitom jednoduché srovnání s úspěšnými demokraciemi, aby bylo jasné, v čem je problém. Už historie první demokracie na světě, tedy v řeckých Athénách, ukazuje, co se musí v tuzemském režimu ještě doplnit.
Za zakladatele demokracie je považován slavný myslitel Solón, který jako první začal prosazovat myšlenku, podle níž se má na správě obce podílet co největší počet obyvatel. Solónovy politické reformy oslabily pozici dosud vládnoucích aristokratů, přesto skončily značným chaosem a jako úspěšná alternativa se prosadila vláda tyrana Peisistrata.
Německý historik Jochen Bleicken ovšem upozorňuje, že samotné rozšiřování volebního práva, na které měli nakonec právo všichni muži narození athénským rodičům, ještě neznamenalo demokracii. Skutečná demokracie nastala až v roce 462 před naším letopočtem, ve chvíli, kdy lid a jeho volené orgány získaly kontrolu nad státním aparátem. Bylo to víc než sto let po Solónovi. Zákony z té doby totiž daly athénským občanům právo kontrolovat státní aparát. Lidové shromáždění, volení členové rady či specializovaní úředníci mohli v průběhu funkčního období dohlížet na chování úředníků, další kontroly před porotními soudy mohly proběhnout, když úředníci funkce opustili. Teprve pak se tedy začal athénský režim nazývat demokracií, tedy vládou lidu, do té doby mohl lid dosazovat různé úředníky, skutečnou kontrolu ale nad nimi neměl.
Česká demokracie je tedy podle definice nedokonalá, protože sama účast ve volbách nestačí. Zdejší občané mohou volit, koho chtějí, kontrolu nad tím, jak pověření či kariérní úředníci plní své povinnosti a jak zacházejí se státními financemi, ale dosud nemají.
Důvod je znám a experti i mezinárodní organizace na to dlouhodobě upozorňují. Zákon o úřednících a zvláště zákon o finanční kontrole nebyly vypracovány v demokratických poměrech a drží se principů, které vznikly v minulém, nedemokratickém režimu. Úředníci se zodpovídají nejvýš jiným úředníkům, jako v Athénách před rokem 462. Nová vláda tedy má možnost doplnit tento nedostatek třeba během nového roku.
Demokratický režim může právě letos dostat nový impuls, ostatně strany nastupující koalice to slibují a nutí je k tomu i různé mezinárodní organizace. Popřejme tedy zdejší demokracii, ať se tato vyhlídka naplní.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
