Uměle vyvolanými politickými emocemi se ovšem nedal zmýlit soudce obvodního soudu v Praze 5 Jan Šott, který potrestal šéfa poslaneckého klubu Víta Bártu za uplácení a jeho bývalého kolegu.
Zapomenout se ovšem nesmí na další ze skandálů, konkrétně na pád ministra školství Josefa Dobeše.
Dobeš byl protagonistou krachu tuzemského čerpání evropských dotací. V posledních čtyřech měsících před jeho rezignací jsme byli svědky, jak se hroutily všechny jeho pokusy vyčerpat peníze z evropského programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Odešel ve chvíli, kdy program na čerpání 50 miliard definitivně rozvrátil. Od té chvíli se ho už nikdo nepokusil dát dohromady.
Svádět veškeré potíže s evropskými dotacemi na exministra školství by přitom nebylo spravedlivé. Koneckonců se zastavilo proplácení všech dotačních programů. Jednoduchou úvahou se dá doplnit, že stejných chyb jako Dobeš se dopouštěli i správci ostatních programů. Ze zprávy Evropského účetního dvora, která bude zveřejněna do konce dubna, se dozvíme, jak selhali auditoři, kteří měli kontrolovat celý tuzemský dotační systém.
Úředníci odpovědní za čerpání evropských dotací, zpravidla v pozici náměstků, se dnes snaží změnit fungování tuzemské kontroly do té míry, aby Evropská komise začala posílat přece jen nějaké peníze. Dá se předpokládat, že své náměstky podporují příslušní ministři, tedy ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský a ministr financí Miroslav Kalousek.
Právě Dobešův odchod a neschopnost koalice nasadit na jeho místo schopného krizového manažera, upozorňuje, v čem jsou další rizika. Kromě Jankovského a Kalouska neřeší svůj způsob čerpání ostatní ministři odpovědní za čerpání dotací. V první řadě jde o ministry dopravy, životního prostředí, průmyslu a sociálních věcí. V menší míře také o ministry vnitra a zdravotnictví. Za čerpání jsou odpovědní i hejtmani, kteří jsou očividně se svými investicemi za evropské peníze spokojeni, a dávají se dokonce sami ministrům za vzor.
Nechme stranou kraje, ale v každém případě je jisté, že za konkrétní čerpání jsou kromě Josefa Dobeše odpovědní především jeho jmenovec na resortu dopravy, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a ministr průmyslu Martin Kuba. Tito tři lidé mají na starost přes polovinu celkové sumy 800 miliard, které sem Evropská komise zamýšlela poslat.
Tito ministři jsou nepochybně pod tlakem, protože jejich operační programy byly zastaveny už minulém roce. Mezitím se dozvěděli, že část jejich projektů Brusel neproplatí. Proto začali hledat nové možnosti, kam investovat. Riziko je v tom, že budou opakovat staré chyby. Bohužel k tomu už existují příklady, které se týkají všech tří zmíněných resortů. Pochopitelně to je nejlépe vidět na velkých stavebních zakázkách.
U staveb na železnici byly vypsány zakázky, které vzbuzují podezření, že byly určeny předem stanovenému zájemci. Kvalifikační podmínky totiž zpravidla natolik omezují šance případných konkurentů, že jim zbývá jen teoretická možnost k úspěchu. V případě stavby koridoru mezi Veselím nad Lužnicí a Horusicemi byla nespravedlnost tak velká, že soutěž zrušil dosud bezzubý antimonopolní úřad.
Existují ovšem doklady o tom, že obdobně postupuje dotační program pro životní prostředí a státní podniky pod kontrolou ministra průmyslu. Nabízejí se tedy dvě špatné vyhlídky. Sporné programy bude rušit antimonopolní úřad, anebo se předloží k proplacení Evropské komisi, která je ovšem vrátí zpátky.
Z anabáze ministrů dopravy, životního prostředí a průmyslu je tedy vidět, že Dobeš skutečně nebyl výjimkou. Vymýšlel nesmyslné projekty, které byly ovšem okamžitě zpochybněny, mimo jiné i proto, že z jejich zadání vznikalo podezření na korupci. Je vidět, že podobné problémy jsou i jinde.
Stejně jako případ úplatků ve straně Věci veřejné tedy vyžadují také evropské dotace radikální řešení. Důkladnému auditu by měly být podrobeny vlastně všechny operační programy a ty nejvíce ohrožené by měly projít nějakou rekonstrukcí, která by zabránila nejhoršímu, tedy úplnému zastavení přílivu evropských peněz. Aby se vůbec mohl tento model uskutečnit, musí se stát problém evropských dotací premiérskou záležitostí. Jednotlivé případy sporných projektů i pochybných veřejných zakázek se musí řešit bez ohledu na zájmy jednotlivých ministrů, hejtmanů nebo politických stran.
Předáváním úplatků se občan vystavuje riziku přísného soudního verdiktu, to je dnes jasné. Stejně by se mělo vyjasnit, že není možné utrácet miliardy za evropské projekty, u kterých je velmi pravděpodobné, že je Evropská komise neproplatí.
Mezi politiky dosud převládal laxní přístup. „On to někdo zaplatí,“ prohlásil podle Jihočeského deníku senátor a starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa, když se ho podnikatelé ptali, jak bude řešit problém plavebního kanálu na Vltavě, který Brusel nechce proplatit.
Dnes už je známo, že zmíněný „někdo“ jsou tuzemští daňoví poplatníci.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
