Směr, kde hledat odpověď, nabízí letošní zkušenost německé liberální strany FDP. Na Tři krále proběhla stranická konference a média zaujalo jediné, dlouhé a štíhlé nohy hamburské předsedkyně Katji Sudingové.
Dokonce veřejnoprávní televize ARD přejela nohy dlouhým záběrem. Pak se ARD samozřejmě omluvila.
Sudingové to nemuselo vadit. Získala publicitu těsně před zemskými volbami v Hamburgu, do kterých šla FDP jaké jasný outsider s 2procentními preferencemi.
Po televizním přenosu začaly preference růst, FDP nakonec do zemského senátu postoupila s více než 7 % a v obvodě, kde kandidovala sama Sudingová, pro ni hlasovalo 14 %.
Z toho vyplývá, že hlavní událostí 38. sjezdu sociální demokracie může být zvolení elegantní právničky Lenky Tesky Arnoštové za místopředsedkyni. Záleží ovšem na tom, jak se oblékne.
Tento popis politické situace a politických očekávání je značně pokleslý, je však pravdivý, a proto se zdá být samotná politika pokleslá. Příběh z Hamburku však zcela vážně ukazuje, že v této chvíli opravdu záleží na detailech.
Jak dokáže sociální demokracie prezentovat svůj program na sjezdu, jestli vůbec něčím zaujme značnou část veřejnosti, tak bude populární v příštích měsících.
Může to být přelomový okamžik, stejně jako byla tříkrálová konference přelomem pro hamburskou FDP.
V dnešním světě přeplněném informacemi je třeba přimět potenciálního voliče, aby vůbec na něčem udržel chvíli pohled či pozornost. Pro sociální demokracii to platí dvojnásob.
Po sedmi letech ekonomických krizí se politické kyvadlo přesouvá přirozeně zprava doleva a ve většině evropských zemí vládnou sociální demokraté, často jako hlavní koaliční strana.
Výčet je celkem impozantní. V první řadě jde o Francii, k tomu se však přidává Itálie, Belgie, Dánsko, Švédsko, Rakousko, na východě Evropy Česko, Slovensko, Litva, Chorvatsko, Rumunsko, Moldávie, v dalších zemích včetně Německa jsou druhou vládní stranou.
Přesto nepropadají vítězoslávě a také propadat ani nemohou. Konzervativci a liberálové vychýlili během krize a období následných úsporných opatření kyvadlo značně daleko doprava, teď však hrozí, že se vychýlí dál doleva, než bylo zvykem.
Známým příkladem je Řecko, kde tradiční socialisté propadli a volby získala populistická levice Syriza. Stejný vývoj teď hrozí ve Španělsku, v jiných zemích jsou na vzestupu zase nacionalisté.
Česká sociální demokracie nakonec zažila něco podobného, protože z pádu pravice nakonec nejvíc profitovalo populistické hnutí ANO, které si dává velký pozor, aby nepřišlo o voliče směřující na levici.
Pro sociální demokraty tím vzniká úkol, aby veřejnost přesvědčili, že současná situace není tak špatná, jak se říká, a že stačí dílčí změny systému, aby bylo zase dobře. Není třeba radikální likvidace prohnilého světa politiky, kterou nabízí šéf ANO 2011 Andrej Babiš.
ČSSD musí opravdu najít malý detail, na kterém bude demonstrovat své přednosti.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
