Ministr financí informoval veřejnost, že exportní banka i sesterská exportní pojišťovna EGAP budou fungovat. Mluvčí obou institucí informovali veřejnost, že jde jen o několik úvěrů, které bance nesplatily především ruské sklárny, a že daňoví poplatníci o nic nepřišli, protože banka má dost svých peněz. Nabízí se varianta, že banka a její manažeři se jen špatně rozhodli, když podpořili sklářský průmysl, který se záhy po české investici propadl v Rusku do krize.
Přesně tímto způsobem reagují státní úředníci na jakýkoli problém, se kterým se proti jejich vůli seznámí veřejnost. Prostě vše zametou pod koberec a veřejnost se zachová podle pravidla „čeho oči nevidí, toho srdce neželí“.
Když člověk sleduje reakci státních úředníků, tak nutně musí získat dojem, že to policisté zase přehnali. Proč takhle najednou vpadnout do banky a odnášet dokumenty, když jde jen o případ naplněného podnikatelského rizika.
Je však známo, z čeho policie Českou exportní banku a její zaměstnance podezírá. Existuje devět podrobně zdokumentovaných případů, jak úředníci banky nedodržovali zákonná bankovní pravidla. Případy zdokumentoval Nejvyšší kontrolní úřad, který také zjistil, že se v sedmi případech úvěry nesplácejí a že stát jen v těchto kontrolovaných případech s největší pravděpodobností přijde o sedm miliard korun. U zbylých dvou případů ještě nenastal termín splatnosti.
Nejvyšší kontrolní úřad navíc jednoznačně prokázal, že nejde o přirozené riziko. Všech sedm případů, kde se nesplácí, proběhlo podle stejného scénáře. Exportní banka půjčila zpravidla ruské firmě peníze, aby nakoupila stroje či stavební služby od tuzemské firmy. Rusové pořídili například sklářské stroje a poctivě je zaplatili. Pak se ovšem ruská společnost dostala do platební neschopnosti, či přímo zkrachovala.
Exportní banka poté zjistila, že má bezcenné záruky a že tedy nevlastní nástroj, aby mohla dluh vymáhat. Její úředníci přitom vždy udělali stejnou chybu, která neschopnost vymáhat způsobila. Jako záruku vzali pozemky, ovšem nedohlédli, aby se zápis o záruce dostal do katastru. Anebo přijali záruku v akciích dlužnické firmy, ty však neměly žádnou hodnotu, což nikdo nezkontroloval.
Stejná chyba v sedmi případech může být náhoda, může ale také jít o promyšlený tunel, který byl odhalen jen díky poctivé práci Nejvyššího kontrolního úřadu. Vyšetřovat se začal až po trestním oznámení senátorky Aleny Dernerové a pod dohledem vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové.
Policisté tedy mají vážný důvod ověřit, jestli podezření na miliardový tunel není oprávněné. Jde prostě o případ, který nemá obdoby v několika posledních letech, a objemem peněz, o které stát přišel, připomíná případ privatizace Mostecké uhelné společnosti.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
