Přesto se dá průběh summitu zobecnit. Premiéři a prezidenti evropských zemí se snaží čelit odstředivé síle, která hrozí rozbít konstrukci Evropské unie, jak jsme ji dosud znali.
Klíčovým momentem bylo rozhodnutí německé kancléřky Angely Merkelové, když připustila, aby se z evropského záchranného fondu financovaly španělské a italské banky, které se hroutí a hrozí strhnout ke dnu i obě zmíněné středomořské země. To samozřejmě vyžaduje nějaká bezpečnostní opatření, jako je bankovní unie. V každém případě se prozatím zabránilo odtržení dvou klíčových zemí na periferii od evropského jádra.
Představit si odstředivou sílu pomůže hodnocení ratingových agentur, jak je třeba nabízí agentura Bloomberg. Nejlépe hodnocené země se nazývají evropským jádrem a pochopitelně ho tvoří Německo s Francií a Británií. K tomu patří Skandinávie, Benelux a další německy mluvící země. O dva stupně níže jsou země přiléhající k jádru: Španělsko, Itálie. Slovinsko, Česko, Slovensko, Polsko a Estonsko. Země ve větší vzdálenosti od jádra mají ještě horší hodnocení.
Ratingové agentury popisují ekonomickou výkonnost a z jejich přehledu vyplývá, že se tato výkonnost stává zeměpisnou funkcí. Kdo je blíže výkonném centru evropské ekonomiky, které leží nejspíš někde v Porýní, ten je na tom lépe než státy, které jsou dál. Podobně jako Německo fungují další dvě světová centra, Spojené státy a Čína.
Udržet v těžkých dobách Evropu jednotnou a ve spojení s německou ekonomikou tedy bylo úkolem summitu a všichni se o to poctivě snažili, ovšem se dvěma výjimkami, konkrétně Velkou Británií a Českem. Právě tyto země odmítly dohled centrálních evropských úřadů nad svými bankami. U obou zemí to má jeden klíčový důvod. Britové si připadají dost silní na to, aby se postarali sami o sebe a k tomuto přesvědčení je kromě slavné historie vede značná blízkost k americké ekonomice. Češi jsou zase natolik blízko Německa, že na ně nepůsobí odstředivá síla se stejnou intenzitou jako například na Irsko, Portugalsko, Estonsko nebo Rumunsko.
Zdrženlivý postoj sdílejí s Brity a Čechy také Švédi, Dánové, nebo Norové a Švýcaři, kteří vůbec nejsou v Evropské unii. Ovšem Češi a Britové vyznávají liberální ideologii, která v zásadě říká, že se s odstředivými silami nemá nic dělat. Ale jak už bylo řečeno, oba národy se tím nevystavují příliš velkému riziku.
Stojí za pozornost, jak se vlastně odstředivý pohyb v krizových časech projevuje. Rozhodujícím momentem je pozice na periferii. Vzdálenost od centrály, ať už za ni považujeme Brusel, Paříž nebo Berlín, komplikuje komunikaci. Trvá příliš dlouho, než ze zpráva z Prahy dostane do centra a než se z centra zase vrátí zpátky. Periferní poloha také vyvolává jistou uzavřenost, ze které zase vyplývá, že se lidé na okraji ani nesnaží pochopit smysl diskusí v centru. Tvrdá debata o tom, jak zabránit rozpadu eurozóny a Evropské unie jako takové vyvolává v Česku dojem, že je všechno špatně. Tuzemští ekonomové, politici i komentátoři opakují nejtvrdší kritiky jednotlivých záchranných pokusů a při vší jednostrannosti mají pocit, že se účastní globální debaty.
Odstředivou sílu tak posiluje slabá úroveň veřejné debaty. To není problém Norska nebo Švédska, v každém případě má s kvalitou veřejné diskuse potíže Česko. Převládá populismus, který umožňuje zneužívat nacionalistické nálady, které jsou sice v Česku zasuty někde hluboko v podvědomí, to však neznamená, že nejsou dostatečně silné, aby se na nich dal postavit politický program. Nakonec nás historické knihy učí, že už tisíc let čelíme germánskému nebezpečí.
Odtrhnout jednotlivé země od evropského společenství může také přitažlivost jiných center. Británie spoléhá na Ameriku, o Česko zase projevují zájem Rusové. Není náhodou, že hlavní euroskeptik Václav Klaus příliš netají sympatie k Rusku. Z geografického pohledu je jasné, že jde o reálnější pohled na svět, než prokazuje snaha připoutat středoevropskou zemi ke Spojeným státům americkým, jak se pokoušel například ministr obrany Alexandr Vondra.
Přes silné projevy odstředivých sil se Česko zatím příliš nemusí bát osudu Portugalska, Řecka, nebo některých balkánských států, o kterých se pochybuje, že mají s evropským jádrem vůbec něco společného. Pokud budou mít Němci nějakou práci, vždy ji Čechům nabídnou. Češi se jen dostanou do pozice nevyspělých mladíků, kteří jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, přitom spoléhají na to, že je budou nadále živit rodiče.
Koneckonců nejde vyloučit, že odstředivá síla přece jen zapůsobí. Už to zažili Maďaři, kteří žijí jen nedaleko na východ od Česka. Jejich snaha posílit autoritu národního státu je už zavedla k tomu, že jejich rating poklesl na úroveň Portugalska nebo Srbska. Příčinou je prostá nedůvěra, že nebudou schopni plnit své závazky.
Češi mají dosud tu výhodu, že se nechovají příliš agresivně a že výpady jejich politiků či úředníků nikdo nebere vážně.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
