Přesto se dá průběh summitu zobecnit. Premiéři a prezidenti evropských zemí se snaží čelit odstředivé síle, která hrozí rozbít konstrukci Evropské unie, jak jsme ji dosud znali.

Klíčovým momentem bylo rozhodnutí německé kancléřky Angely Merkelové, když připustila, aby se z evropského záchranného fondu financovaly španělské a italské banky, které se hroutí a hrozí strhnout ke dnu i obě zmíněné středomořské země. To samozřejmě vyžaduje nějaká bezpečnostní opatření, jako je bankovní unie. V každém případě se prozatím zabránilo odtržení dvou klíčových zemí na periferii od evropského jádra.

Představit si odstředivou sílu pomůže hodnocení ratingových agentur, jak je třeba nabízí agentura Bloomberg. Nejlépe hodnocené země se nazývají evropským jádrem a pochopitelně ho tvoří Německo s Francií a Británií. K tomu patří Skandinávie, Benelux a další německy mluvící země. O dva stupně níže jsou země přiléhající k jádru: Španělsko, Itálie. Slovinsko, Česko, Slovensko, Polsko a Estonsko. Země ve větší vzdálenosti od jádra mají ještě horší hodnocení.

Ratingové agentury popisují ekonomickou výkonnost a z jejich přehledu vyplývá, že se tato výkonnost stává zeměpisnou funkcí. Kdo je blíže výkonném centru evropské ekonomiky, které leží nejspíš někde v Porýní, ten je na tom lépe než státy, které jsou dál. Podobně jako Německo fungují další dvě světová centra, Spojené státy a Čína.

Udržet v těžkých dobách Evropu jednotnou a ve spojení s německou ekonomikou tedy bylo úkolem summitu a všichni se o to poctivě snažili, ovšem se dvěma výjimkami, konkrétně Velkou Británií a Českem. Právě tyto země odmítly dohled centrálních evropských úřadů nad svými bankami. U obou zemí to má jeden klíčový důvod. Britové si připadají dost silní na to, aby se postarali sami o sebe a k tomuto přesvědčení je kromě slavné historie vede značná blízkost k americké ekonomice. Češi jsou zase natolik blízko Německa, že na ně nepůsobí odstředivá síla se stejnou intenzitou jako například na Irsko, Portugalsko, Estonsko nebo Rumunsko.