Na druhé straně je jasné, že takový skeptický a odevzdaný postoj nepatří právě mezi ctnosti sebevědomého občana. Ten by se měl o politiku ve svém městě zajímat a snažit se jí podle svých možností ovlivnit. Otázka proto zní, proč došlo k takovému odcizení občanů od komunální politiky.

V pražském zastupitelstvu se tříbí názory uvnitř koaličních stran. ODS a její primátor Bohuslav Svoboda se neshodnou s radními za TOP 09, která má většinu v městské radě. Už to ohrožuje stabilitu, přitom další spory vedou politici uvnitř ODS a při bližším pohledu není jednotná ani Schwarzenbergova strana. Pro běžného občana skutečně není důvod, proč dávat jedné ze stran či frakcí přednost. Maximálně je možné sledovat problém očima primátora, s jehož postojem ohroženého vládce se může běžný občan do určité míry ztotožnit.

Nikomu však nemůže být jasné, o co se vlastně na zastupitelstvu hádají. To je zcela pochopitelné. Praha není mezi českými městy výjimkou, přesto zcela jistě drží primát, jak daleko se radnice vzdálila občanům, kteří ji platí.