Je to neobvyklý pohled, jak se schvalují zákony, které mají přidávat na sociální dávky i služby, zdravotníkům, zemědělcům, průmyslníkům, ale také filmařům, rodinám, školám, státním úřadům a tak dále. Imperativ minulých vlád byl najednou zapomenut a vláda se zadlužovat může. 

Překvapila i reakce ekonomických analytiků, kteří také mluví úplně jinak než dříve. Před pár lety zdůvodňovali nutnost úsporné politiky Nečasovy vlády tím, že jedině země bez dluhů může prosperovat, protože investoři rozpočtovou kázeň ocení. Teď mluví úplně jinak. 

Vládní výdaje se v letošním roce zvyšují příliš málo, jen o nějakých čtyřicet miliard. Ve srovnání s celkovým objemem státní útraty, která přesahuje 1200 miliard, to není příliš dramatický nárůst. 

Reálně přitom vláda utrácí méně, protože se především nedaří investovat. Jako by se státní výdaje zastavily na určité hranici a výš to prostě nejde. 

Přitom v nejbližších měsících hrozí, že neporoste export, a tak zbývají jenom vyšší vládní výdaje do spotřeby, aby daly nějaký impuls k rozvoji ekonomiky. Navíc rozpočet na příští rok zvyšuje výdaje také jen opatrně, podle aktuálního návrhu rozpočtu jen o 16 miliard. To je zkrátka málo.