Nemluví se o tom, že koncem ledna bylo v České republice nejvíc nezaměstnaných v celé jeho historii, konkrétně 586 tisíc, tedy o tři tisíce víc, než v dosud rekordním měsíci, únoru 2010 a také o patnáct tisíc víc než před devíti lety, kdy vyrostla nezaměstnanost nejvýše v předkrizovém období. Bez práce je tedy víc než desetina práceschopného obyvatelstva a to tedy znamená, že Česko má opravdu vážný problém.

Novinové články tuto událost zaznamenávají velmi kultivovaně. „Recese si vybírá svou daň“ zní jeden z běžných titulků na internetových portálech. Zkrátka jde o nepříjemnost, o nic vyloženě dramatického.

Většina internetových novin neumístila údaje o rekordní nezaměstnanosti ani na svou hlavní stránku. Přednost dostal výrok komunisty Miroslava Grebeníčka o tom, že Jan Palach nebojoval proti komunismu, případně nástup ostravského radního do vězení. Výjimkou byl deník iDnes, který jako jediný v titulku připomněl, že Česko má nejvíc nezaměstnaných v novodobé historii.

Ministerstvu práce a sociálních věcí se tedy povedl jejich tah se změnou metodiky. Od ledna se počítá podíl nezaměstnaných nejen na práceschopném obyvatelstvu, ale na veškerém obyvatelstvu od patnácti do čtyřiašedesáti let. Nezaměstnaní se tedy srovnávají nejen s lidmi, kteří jsou v práci, ale také se středoškoláky, vysokoškoláky, invalidy, ženami na mateřské a důchodci. Těžko říct, jaký to dává odborný smysl, v každém případě to ale vypadá lépe. Namísto nezaměstnanosti ve výši 10,3 procenta má Česko osm procent nezaměstnaných. Nejde tedy ve srovnání s nezaměstnaností, která v některých jihoevropských zemích překračuje dvacet procent, o příliš špatné číslo. Ve skutečnosti je ovšem tuzemská nezaměstnanost ve srovnání s Řeckem nebo Španělskem poloviční a to je opravdu na pováženou.