Těžko říci, co má na svědomí Jana Nečasová, dříve Nagyová. Ale je zřejmé, že čeští státní zástupci v jejím případě také trpí důkazní nouzí.
I přes původní tvrzení, že Nečasová byla centrem gigantické skoromafiánské sítě vysávající státní rozpočet, na ni jdou úplně stejně jako američtí kolegové před 80 lety na Al Capona: přes daně.
Prý nezaplatila 705.000 korun darovací daně za luxusní dárky, které jí nosil kde kdo.
Těžko s vážnou tváří tvrdit že Nagyová-Nečasová dostávala dárky od šíbrů a šéfů polostátních firem z jiných důvodů, než že měla na premiéra Nečase vliv daleko přesahující pozici šéfky sekretariátu předsedy vlády.
Lze také předpokládat, že nekalostí, ve kterých měla prsty, mohlo být víc než málo.
Ale na druhou stranu: pokud všechno skončí u daňového úniku za kabelky, těžko to zpětně ospravedlní monstrózní zásah, při kterém policie vtrhla v noci na Úřad vlády a Nagyovou vláčela v poutech.
Nagyová paní Čistou jistě nebyla, ale ženskou variantou Al Capona také ne.
Proberme si, co vlastně olomouckým státním zástupcům po dvou letech od zásahu, jež vedl k pádu pravicové vlády, zbylo.
Kauza poslaneckých trafik je pryč. Pánové Tluchoř, Fuksa a Šnajdr dostali omluvu a statisícové odškodnění za to, že je stát držel neoprávněně ve vazbě.
Politický podnikatel Ivo Rittig sedí v Monaku a z vyšetřovatelů si utahuje na twitteru.
Soud v kauze sledování premiérovy exmanželky vojenskou rozvědkou probíhá, ale odsouzení Jany Nagyové- Nečasové je krajně nejisté, protože expremiér vzal všechno na sebe s tím, že bývalou ženu chtěl chránit.
Tohle že má být avizovaná neprůstřelná konstrukce, výsledek dlouhodobé mravenčí práce nejlepších kriminalistů a státních zástupců v zemi?
Jestli ano, pak můžeme s klidem vydávat domeček z karet za skelet protiatomového krytu.
Nynější generace policistů a státních zástupců má možná dobrou vůli a odvahu, kterých se jejich předchůdcům nedostávalo. Ale kompetence jim, bohužel, stále schází.
Upozorňuje na to už i předseda ústavního soudu Pavel Rychetský, když říká, že státní zástupci „mají potíž být dostatečně aktivní a zároveň úspěšní.“
Český represivní aparát vjel do slepé ulice. Hlasité troubení, kolik že Nagyová dluží na daních, mu z ní nepomůže.
Východiskem může být jen změna systému. Tu by mohl přinést vznik protikorupčního speciálu, se kterým se počítá v chystaném zákonu o státních zastupitelstvích.
Naději vzbuzuje už to, že se na modelu shodli původní rivalové – ministr spravedlnosti Robert Pelikán a Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Odvaha a odborné zázemí by se konečně mohly sejít pod jednou střechou.
Bylo by načase. Korupce a klientelismus se má v právním státě stíhat jako korupce a klientelismus, ne skrze zástupné konstrukce.
Nejen proto, aby kriminální jednání bylo odpovídajícím způsobem potrestáno. Ale také proto, aby Česko nepůsobilo jako tragikomická země, kde je policie kdykoli ochotná položit vládu kvůli nezaplacené dani za kabelky.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
