Při vší úctě a s vědomím toho, že do sto čtyřiceti znaků se nedá vměstnat všechno, je nutné říci, že je to informace přinejmenším nepřesná. A to hned ve dvou ohledech. Řešení není účinné, alespoň ne tak, aby s problémem zásadně pohnulo. A Česká podpora je v jádru velmi laxní. 

Evropská unie si krizí ve Středozemním moři, kde se prakticky ob den potápí loď naložená uprchlíky, neví rady. Podle odhadů může v Libyi čekat na převoz až milion lidí z Afriky a Blízkého východu. Libyjský stát je v rozkladu, neexistuje síla, která by mohla převaděčským gangům v jejich byznysu účinně bránit.

Poté, co Itálie ukončila nákladnou akci Mare Nostrum, zaměřenou na záchranu tonoucích uprchlíků, se situace ještě zhoršila – akce Evropské unie Triton má méně prostředků, tudíž omezený efekt. Dohoda dosažená na summitu by mohla situaci zlepšit, státy slíbily více prostředků, lodí, letadel. Ale stále nejde o odstranění příčin problému, jen látání nejhorších děr.

Italům se nikdo nemůže divit, že požadují od ostatních zemí více solidarity. Uprchlíci nemíří primárně do Itálie. Míří do Evropy jako takové. A Evropa jako celek musí problém řešit. Nakonec celý projekt Evropské unie je postaven na solidaritě. Jinak nemůže fungovat a ztrácí smyl.