Petr Jahn: Česká televize - Co rozhodně není veřejnoprávní?

11.04.2024 12:01 | Komentář

Všichni se přou o to, „co je to vlastně veřejnoprávní televize“. Každý má svou „zaručeně správnou“ teorii. Já už jsem zmínil svou verzi, resp. cestu k mé definici veřejnoprávnosti, například v článku Veřejnoprávní média: Bůmři bůmrům?

Petr Jahn: Česká televize - Co rozhodně není veřejnoprávní?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Budova České televize na Kavčích horách

Aktuální článek vnímejte jako příspěvek do diskuse o vznikající Chartě veřejnoprávních médií, která vzniká pod patronací náměstka ministra kultury a kde moudře diskutuje elita veřejnoprávních médií s elitou médiích komerčních. Samozřejmě, bez zástupců nás, platících koncesionářů. Což je pro danou problematiku signifikantní. Dnes se vám pokusím nastínit jeden z modelů workflow, který by mohl fungovat a jehož pomocí bychom se mohli dobrat kýženého konce – tedy toho, co je to vlastně veřejnoprávní televize. Navrhuji začít z opačného konce, otázkou: Co rozhodně není veřejnoprávní v České televizi?

V první řadě je to určitě klientelismus, který je historicky tak rozbujelý, že ho již nikdy nebude možné zcela vymýtit. Klasický „jánabráchismus“ je prostě nejen v televizním, ale obecně v kulturně-mediálním prostředí jakýmsi nutným zlem. Přirozeným podhoubím je prostě omezený počet lidí – editorů, dramaturgů, herců, realizačních pracovníků, spisovatelů, novinářů atd.atd., jejichž profese a výhody s nimi spojené se dědí, ať už v rodinách či přes známé a kamarády, často po generace. Dal by se o tom napsat román. Jak si dramaturgové navzájem dramaturgují pořady či jak píší v pracovní době díla pro svého zaměstnavatele (ČT), a to za nemalé honoráře (od ČT). Jak někteří herci, etablovaní v úspěšných pořadech České televize, vydírají vedení odchodem, když jejich manžel/ka nedostane dvojnásobnou sazbu za herecký den nebo jiný výhodný kšeftík či pracovní pozici. Jak je televizní historie prostoupena rodinnými klany, které rozplete jen skutečný znalec televizního prostředí. Jak si někdejší ředitel ČT Brno udělal ze zpravodajství komerční teleshopping pro firmy svých jihomoravských známých.

No, bylo by to nadlouho. Tak nakonec nejabsurdnější z absurdních „malých domů“. Při bádání v Archívech bezpečnostních složek ČR jsem narazil na případ bývalého generálního ředitele Československé televize Zelenky, který si už za minulého režimu „zprivatizoval“ studio Jezerka, takto ojedinělý komplex v pražském parku, kde bylo vše na jednom place, a vysílal se zde pořad s nepřekvapivým názvem „Vysílá studio Jezerka“. Generální ředitel ČST Zelenka si nechával proplácet, kromě jiného, honoráře za scénáře k tomuto pořadu. A samozřejmě díky komplexnosti Jezerky se zde konalo natáčení kšeftíků různých mimotelevizních subjektů. A víte, kdo svého nejvyššího nadřízeného udal? Jeden s vedoucích inženýrů techniky! To prostě nevymyslíš. Takže klientelismus těžko z veřejnoprávní televize vymýtíme, ale měli bychom se o to alespoň pokusit. A začal bych tím, že Radu ČT jako právní subjekt (kterým nyní není) podřídíme organizačně i nákladově Parlamentu ČR. Když už si ji zvolili, tak ať za ni nesou i odpovědnost a řeší její nonsency a alibistická rozhodnutí ect.

Anketa

Kdo byl vaším favoritem ve druhém kole slovenských prezidentských voleb?

hlasovalo: 17421 lidí

Jako druhý bod, nutně navazující na předchozí odstavec, je celé pojetí vysílání sportu v ČT, na kterém, jak desetiletí opakuji, nikdy nebylo, není a nikdy nebude nic veřejnoprávního. Řekněme si to na rovinu. Většinu vrcholových sportů, nejen u nás, provází korupce jako rodná sestra podstaty jejich fungování. Stačí nahlédnout do českých novin a budete zvracet ještě za týden. Omlouvám se za pejorativní konotaci, ale tak to prostě je. Vím, o čem mluvím. Problematikou klientelismu a workflow vysílání veřejnoprávního sportu se zabývám dlouhodobě a nevolno se mi dělá pravidelně. Například při posledním nevšedním zážitku, když jsem obdržel odpověď „kontrolního orgánu“ Rady ČT na mou stížnost. Po deseti měsících (!) se radní podepsali pod odpověď ředitele divize sportu v ČT a plátcům poplatků uštědřili pořádný kopanec do žeber. Vysílání i chod redakce sportu je v naprostém pořádku, zalité sluncem, a kdo nemá na utrácení peněz za další zařízení, kromě těch daných zákonem, tak ať si „trhne nohou“. Máme skvělý webový kanál ČT Sport Plus, a kdo na to nemá, může si za to sám! Naprosto neuvěřitelná a arogantní reakce. Samozřejmě to tak nenechám, ale věnuji se tomu v dalších článcích a na LinkedIn, takže to zde dál nebudu komentovat.

A abychom se příliš nevzdalovali od budovy Zpravodajství na Kavčích horách, tak za třetí si letem světem rozebereme veřejnoprávní zpravodajství. Je veřejným tajemstvím, že po desetiletí bylo „veřejnoprávní“ zpravodajství deformováno PR agenturami, zastupujícími zájmy sociálně demokratických struktur. Muselo to stát neskutečné peníze a výsledek po letech – „Socani“ v propadlišti dějin. Peníze samozřejmě zainteresovaní redaktoři většinou nedostávali osobně, někteří dostávali platby přes další osoby, např. ty v příbuzenském stavu. Část to navíc dělala zadarmo, promítaje své soukromé názory do své práce. Jak veřejnoprávní!

Existuje na to studie, tuším že Fakulty sociálních věd UK. Pikantní na tom všem je, že i jeden odvážný novinář, před zhruba 15 roky principy ovlivňování veřejnoprávního zpravodajství konkrétní PR agenturou zevrubně popsal a zprávu osobně doručil ve dvou stech kopiích poslancům. Takže ne že by to nikdo z politiků nevěděl, jen to prostě nechtějí vědět. Zde bude totiž jeden za „zakopaných psů“ neveřejnoprávnosti ČT.

A pokud se přesuneme do současnosti, tak ve zpravodajství ČT rozhodně nemá co dělat všudypřítomný aktivismus, přímo související se světonázorem redaktorů (opět odkaz na studii). Chcete důkazy? Nic lepšího, než poslední americké volby prezidenta nenajdete. A opět se vám obrátí žaludek naruby… Pořád je tu totiž ten fakt, že si to navíc sami platíme! A pokud si někdo chce přečíst něco od plic, tak doporučuji článek o kauze Hynek na Borovan.cz. Lépe bych to nenapsal…

A co také rozhodně není veřejnoprávní, je cílené řazení atraktivních zpráv v Událostech na půl osmou večer, kdy začíná hlavní zpravodajská relace TV Nova! Navíc je to jasným záměrem od začátku. Byl jsem na poradě jako šéfproducent Ředitelství Zpravodajství, když se přišel představit tehdy nový generální ředitel Dvořák. A nevycházel jsem z údivu. Se Šámalem si notovali, jak smažou nepodstatnou Primu a možná v budoucnu i Televizní noviny. Jasně, v komerčních televizích je kontraprogramování běžným nástrojem konkurenčního boje. Ale tady se bavíme o vlajkové lodi veřejnoprávního zpravodajství! Ono se to týká i jiných relací, vysílaných přes den, ale v Událostech je to markantní, navíc avízované moderátorem, neprosto nepatřičné a v rozporu s veřejnoprávním posláním České televize!

Oproti výše napsanému se jeví jako nepodstatné nikým netlumočené nebo otitulkované moderování a rozhovory ve zpravodajských pořadech ve slovenštině. Ale tak to není. Nerozumím tomu. Pokud chce Česká televize cílit, a měla by – to je přeci jejím úkolem, i na generace dnešních pětatřicátníků a níže, tak by měla vědět, že tyto generace už slovensky NEROZUMĚJÍ. Že by další arogance ze strany vedení veřejnoprávních šéfů?

Jako neveřejnoprávní lze také naprosto jednoznačně označit workflow vysílání reklamy a sponzorských vzkazů, narušujících řádné vysílání dle EPG. Ve veřejnoprávní televizi musí být pořady vysílány s na vteřinu přesným začátkem. EPG, neboli elektronický programový průvodce, musí být alfou a omegou veřejnoprávního vysílání! A skutečnost? Kvůli reklamě, sponzorským vzkazům a přebujelému selfpromotion začínají pravidelně večerní pořady ČT 2 s pětiminutovým zpožděním. Takže ptáte-li se, co s reklamou na ČT? Zrušit. Výnosy jsou marginálie. Chce-li stát dávat peníze na dotace filmařům, tak to může začlenit bez uzardění do rozpočtu Ministerstva kultury. Nikdo to nepozná. A pokud si myslíte opak, tak si najděte například roční dotaci Národnímu divadlu. Filmaři zamáčknou slzu…

Diskutabilní, z hlediska osobnostních práv, ale ne podružná je definice veřejnoprávního zaměstnance. Zaměstnanec by měl být jednoznačně „veřejnoprávní“ i v životě – sociální sítě, chování na veřejnosti, styl oblékání, a to minimálně na čas, kdy je veřejnoprávním zaměstnancem. To se často také moc nedaří…

Další neveřejnoprávní causa je pořad, který rozhodně na ČT nepatří. StarDance. Na to existuje tisíc a jeden názor, ovlivněný i tím, kdo odpovídá. Veřejnoprávní divák. StarDance rozhodně na obrazovky ČT patří! Šéfové komerčních televizí by ho zase chtěli pro sebe. Takže nepatří. Mně je upřímně jedno, co kdo dělá po večerech. Ať klidně i tančí, mohl by dělat i horší věci, že? ALE! Jedno velké ale. Proč má pořad veřejnoprávní televize plnit půl roku bulvár a proč dramaturgie přímo počítá s rozpadem a krizí současných partnerských vztahů, aby ten bulvár mohli nadále plnit a mít „zadarmo“ propagaci pořadu? Za mě palec dolů.

Důležité je zdůraznit, že se zde nejedná jen o nějaké nahodilé excesy, ale o systémová selhání. Mohli bychom se tedy dále soustředit i na systémová opatření a pracovní postupy, kdy pravá veřejnoprávní ruka netuší, co dělá ta levá, ale to souvisí především s již mnou tolikrát zmiňovanou naprostou absencí kontroly České televize. I po letech platí to, co jsem psal již ZDE.

Pokud by vám těchto pár bodů nestačilo, zajděte večer do jakéhokoliv pohostinství a zeptejte se na Českou televizi. A budete mít jistě podnětů na celou seminárku či televizní seriál. Samozřejmě ten nejvíc veřejnoprávní…

(článek Veřejnoprávní média: Bůmři bůmrům? najdete ZDE)

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová byl položen dotaz

svobodná média

Dobrý den, fakt byste za obálku na časopisu, která nikoho neuráží někoho hnala k soudu? Kde je pak nějaká svoboda? A třeba Respekt je známý svými obálkami, kde jsou často i karikatury a je používána nadsázka, někdy i černý humor. To jste se už všichni politici zbláznili, že byste chtěli zasahovat do...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Dvacáté výročí našeho vstupu do EU a historické paralely

15:22 Jiří Weigl: Dvacáté výročí našeho vstupu do EU a historické paralely

Na 1. května 2024 připadá 20. výročí našeho vstupu do Evropské unie. Náš veřejný a mediální prostor …